Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Egyptská hra o trůny

Zora Hesová Zora Hesová / Ed. 20. 11. 2015

V neděli před vyhlášením voleb celý Egypt trnul: neoficiální výsledky byly sice známy, ale prezident nikoliv. Polovina lidí očekávala, že jím bude vyhlášen bývalý generál a ministr letectva Šafík, druhá polovina věřila ve vítězství islamisty Mursího. Akt rozhodnutí o prezidentu navíc připadl sultánovi – tedy Farouku Sultanovi. Ironií je nejen jeho jméno, ale i fakt, že vyhlášení budoucího egyptského prezidenta mu náleželo z titulu předsednictví volební komise. Přitom rozhodnutí o tom, kdo se nastěhuje do Mubárakova paláce, neurčily ani tak výsledky voleb, ale zákulisní hra volební komise a armády, doprovázená manévry armády i islamistů.

Zápletka houstne

V momentě, kdy se uzavřely volební místnosti, si armáda tzv. ústavní deklarací přisvojila legislativní moc, veto nad novou ústavou a část prezidentských pravomocí. Po rozpuštění parlamentu činí podle komentátora Marka Lynche tento další tah z egyptských voleb dokonalý calvinball Calvina Hobbese – hru, ve které se neustále mění pravidla.

Islamisté se ovšem nedali. Jmenovali své zastupitele do všech volebních komisí a už několik hodin po začátku sčítání začali na internetu zveřejňovat výsledky jednotlivých regionů, potvrzené soudci. Ve 4 ráno se Mohamed Mursí prohásil vítězem. Čísla převzala média jako věrohodná s dodatkem, že pocházejí od Muslimských bratrů; později se ukázala jako přesná. Šafíkova kampaň téměř nereagovala.

Týden po volbách žil tedy Egypt s představou, že volby o téměř milión hlasů vyhrál islamista, ale šance, že je komise nějak zaonačí a post dostane generál, jsou stále poloviční. Mezitím státní média unisono varovala, že začne občanská válka a islamisté mají připraveny milióny ozbrojenců, Mubárak umíral a budil se z komatu, nad Káhirou létaly vrtulníky, Suezský kanál měl stav pohotovosti a do centra hlavního města se stahovaly ozbrojené divize z východu – dokonalá zápletka. A voliči se zatím pokoušeli v této šachové partii mezi islamisty a armádou myslet o tři tahy dopředu.

A vítězem je…?

Do poslední chvíle totiž podle týdeníku al-Ahrám i všeobecného přesvědčení vyjednávala armáda s islamisty o podmínkách předání moci bývalé opozici. Od národní revoluce v roce 1952 vládnou Egyptu důstojníci. Mursí bude první civilista u moci a navíc ještě bývalý politický vězeň, který byl po ukončení svého parlamentního mandátu v roce 2010 pravidelně zatýkán. Podobně jako v Tunisku usedne tedy do nejvyšší pozice člověk z druhé strany barikády. A jistě se nebude chtít nechat vmanévrovat do vykonavatele skryté armádní moci, tedy do plánu, který si armáda v posledních týdnech pojistila rozpuštěním parlamentu a zmíněnou ústavní deklarací.

Mursí ji ještě během sčítání hlasů silně kritizoval a dokonce se na obranu „revoluce“ poprvé dohodl s liberály a revolucionáři na spojenectví proti armádě. Rok a půl poté, co islamisté tiše podporovali armádu a mlčeli, když na Tahríru střílela policie a armáda do lidí, se islamisté vyděsili: poslední coup d’état je už stál parlament a mohl je stát i prezidenta. Ale armáda se svou reálnou mocí pravděpodobně zatlačila islamisty ke zdi a nabídla jim nejvyšší post, pokud budou ctít její pozice z ústavní deklarace.

Otázkou je, do jaké míry se Mursí, tento pozdní zastánce revoluce, upsal generálům a do jaké míry přijme tuto výzvu, zachová se státnicky a pokusí se ještě něco zachránit ze změn, které sotva začaly: jmenováním široké koaliční vlády, transformací ministerstev, vyjednáváním o složení ústavní komise či o záchraně části ústavně zvolených mandátů v parlamentu. Zatím nikdo neví.

Jisté je jedno: nadcházející tranziční proces, ke kterému se armáda zavázala pod tlakem krvavých protestů na podzim, netkví jen ve zvolení prezidenta. Jde v důsledku skutečně o transfer moci ve státě, ve kterém ještě vůbec nedošlo k výměně elit, byrokracií, výplatních pásek, postupů a norem. Setrvačnost státních agentur, v centru se všemocnou armádou, je ale v Egyptě taková, že prodlužuje onen „přechod k demokracii“ do nekonečna. Islamista v prezidentském paláci je – rok a půl po revoluci – teprve nesmělý začátek reálné změny.

Původní vydání: Egyptská hra o trůny

Přejít
Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1215
arabské jaro 312
volby 1224
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz