Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Další na řadě? Vietnam a arabské revoluce

Jiří Zelenda / Ed. 21. 11. 2015

V médiích se v souvislosti s revoluční vlnou v arabském světě množí úvahy o jejím možném rozšíření dále do Asie. Jako jedna ze zemí, kam by revoluce údajně mohla dorazit, je zmiňován Vietnam. Je to reálná představa, nebo nepodložená spekulace?

Pád diktátora? Nikoliv, vláda strany

Na rozdíl od arabských zemí se politická moc ve Vietnamu se nekoncentruje v rukou jediné výrazné osobnosti, jejíž pád by otřásl samotným režimem. Komunističtí představitelé si jsou dobře vědomi rizik, které v sobě takový model skrývá, proto se držitelé moci ve straně i ve státě pravidelně obměňují. Na tyto změny, které jsou důsledkem tvrdých zákulisních bojů jednotlivých frakcí strany, nemají samozřejmě občané Vietnamu žádný vliv. Ovšem konečné výsledky stranických střetů jsou přijímány všemi frakcemi a skupina, která vyjde z boje o nejvyšší post poražena, získá sice méně vlivné, stále ale prestižní posty. Nehrozí tedy zásadní spory o následnictví či snaha udržovat moc v rámci rodiny. Komunistický režim ve Vietnamu je proto i přes svou nepopiratelnou rigiditu flexibilnější vůči společenským změnám a v reakci na ně je schopen alespoň do jisté míry korigovat vládní kurz.

Oproti situaci v arabském světě má režim ve Vietnamu i více zdrojů legitimity. To, že si komunisté monopolizovali úlohu bojovníků za národní nezávislost, jim stále dodává výhodu při střetu s jakýmkoliv politickým odpůrcem. A přestože je dnes komunismus pro vládní garnituru spíše jen prázdná deklarace, stále slouží straně jako užitečné pojítko s hrdinskou minulostí a ‚otcem zakladatelem‘ Ho Či Minem. Více než čtyřicet letech po své smrti zůstává tento komunistický vůdce nedotknutelnou ikonou i pro velkou část těch Vietnamců, kteří se o politiku příliš nezajímají.

Ekonomický tygr?

Legitimita založená na historii samozřejmě vlivem času upadá. Aktuálně nejsilnějším zdrojem legitimity režimu je proto úspěšný hospodářský rozvoj, kterého Vietnam v posledních dvaceti letech dosáhl. Dnes, pravda, není situace úplně růžová. Vietnam čelí vysoké inflaci, která v únoru dosáhla dvouletého maxima ve výši 12%. Nárůst cen je patrný ve všech segmentech hospodářství: cena benzínu aktuálně vzrostla o 17,5% , cena nafty dokonce o 24% a elektřina v březnu zdraží o 15%. Vládě se nepodařilo stabilizovat státní měnu dong ani sérií devalvací vůči dolaru, včetně té poslední ve výši 8,5 %, což je nejvíce od roku 1993. Obchodní bilance země se navíc v roce 2010 dostala do schodku 12,5 miliardy dolarů.

Navzdory potížím se však vietnamská ekonomika rozhodně se nehroutí. Hospodářský růst dosáhl v uplynulém roce úctyhodných 6,8%, průmyslová výroba vzrostla o 14% a vývoz o 25%. Vietnam zůstává přes mírné snížení zahraničních investic a klesající důvěru trhů v  dong stále jedním z nejdynamičtější a nejperspektivnějších rozvíjejících se trhů.

Vietnamská společnost: spokojená, pasivní

Tváří v tvář současným ekonomickým potížím je třeba připomenout, že ještě v 80. letech minulého století se země potácela na pokraji hladomoru. Vietnamské domácnosti jsou proto prozatím ochotny akceptovat dílčí pokles životní úrovně, protože z dlouhodobé perspektivy se dnes těší nejvýraznějšímu ekonomickému blahobytu ve svých moderních dějinách. Vietnamci zjevně nejsou připraveni svrhnout režim, pod jehož vedením hospodářství i nadále výrazně roste. Různé aktivity disidentských hnutí i jedinců se proto setkávají s pasivním přijetím většinové společnosti a vysoké tresty odnětí svobody v řádu 5 až 15 let, ke kterým jsou odpůrci režimu pravidelně odsuzováni, nevyvolávají žádné masové protesty.

Chování vietnamské společnosti by mohl změnit buď dynamický ekonomický rozvoj, který přinese i touhu po svobodě a občanských právech, nebo naopak hospodářský kolaps, který režim smete. Momentálně však žádná revoluce není na pořadu dne a vládnoucí garnitura se povstání rozhodně neobává. Její sebevědomí dokládá i skutečnost, že vietnamská média referují o událostech v arabském světě výrazně podrobněji než média v Číně. Ojedinělé akce, které se dovolávají arabského příkladu, nejsou ani tak šířící se arabskou revoluční vlnou, jako spíše kontinuálními disidentskými protesty.

Komunistický režim ve Vietnamu jistě jednoho dne skončí. Buď bude smeten revoluční změnou, nebo sám sebe rozpustí. Je dokonce možné, že se tak stane stejně nečekaně jako v případě střední a východní Evropy v roce 1989. Zcela jistě však k tomu nedojde tento rok pod vlivem revoluční vlny z Blízkého východu a severní Afriky.

Původní vydání: Další na řadě? Vietnam a arabské revoluce

Přejít
Tagy
Tagy
Asie 583
arabské jaro 312
podpora demokracie 138
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz