Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Jediná možnost pomoci? Česká zkušenost s řešením problémů, kde vznikly

Tomáš Kaválek Tomáš Kaválek / Ed. 3. 2. 2016

Provinční rekonstrukční tým je pokusem o spojení rekonstrukčního úsilí s vojenskou přítomností v neklidných konfliktních oblastech.
PRT v afghánském Lógaru byl první podobnou českou misí.
Pro udržitelnost rozvojových projektů je klíčové zajištění bezpečnosti.

V březnu 2008 Česká republika spustila projekt Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v afghánské provincii Lógar, sousedící ze severu s kábulskou provincií. ČR tak získala svoji první zkušenost s civilně-vojenskou spoluprací přímo během zahraničního nasazení.  Do ukončení českého působení na začátku roku 2013 se v Lógaru vystřídalo deset půlročních rotací vojáků 200-300 vojáků a pět civilních týmů. Češi zvolili pro svůj PRT model dvouhlavého vedení, tzv. německý model, kdy jsou šéfové vojenské a civilní části rovnocennými partnery, byť vojenský velitel má poslední slovo v otázkách bezpečnosti týmu. Naproti tomu americký model PRT má primát vojenské složky, britský zase složky civilní.

„Chiméra“ v podobě dvouhlavého vedení se nakonec ukázala jako úspěšný model a český PRT v Lógaru patřil mezi nejlépe hodnocený zahraničními partnery působícími v Afghánistánu. Nespornou civilně-vojenského řízení je fakt, že vyžaduje těsnou vzájemnou spolupráci mezi civilními experty a vojáky. V českém prostředí bylo PRT podle německého vzoru projektem budovaným na zelené louce, protože Armáda ČR a ostatně ani civilní složka reprezentovaná Ministerstvem zahraničních věcí neměla s podobnou těsnou spoluprací v terénu žádné zkušenosti. Armáda neměla experty věnující se civilní rekonstrukci, ČR neměla léty osvědčené vládní rozvojové agentury jako třeba americký USAID. Slovy pplk. v z. Pavly Polákové, která se podílela na projektu PRT v letech 2008-2013 a působila v rámci 3. kontingentu PRT v roce 2009, „se obrazně dá říci, že se jednalo o jakési domluvené manželství mezi ministerstvem zahraničí a armádou, kdy se na začátku tyto dva zdánlivě nesourodé prvky téměř neznaly, ale za chodu se více a více poznávaly. A možná právě proto, že od začátku měly stanovený stejný cíl, fungovalo to.“

Afghanistan ISAF RC and PRT locations

Zdroj: http://nato.int/isaf/docu/epub/maps/graphics/afganistan_prt_rc.jpg

Model PRT v Afghánistánu byl ve své podstatě podle bývalé zvláštní zmocněnkyně Ministerstva zahraničních věcí pro PRT v Lógaru Ester Lauferové „pokusem zjistit, jestli lze v takové těžké konfliktní zóně spojit vojenskou přítomnost s rekonstrukčním úsilím.“ V obvyklém uspořádání, se kterým jsme se ve velké míře setkali během válek na Balkáně, je totiž vojenské a rozvojové úsilí odděleno. I v Afghánistánu operovaly mnohé nevládní organizace, ať už afghánské či zahraniční. Člověk v tísni například působí od konce roku 2001 v severním Afghánistánu. Koordinuje svoje projekty z Mazar-e Šarífu. V zemi však existovalo mnoho oblastí, kde z bezpečnostních důvodů jednoduše nevládní organizace operovat nemohly. Bezpečnostní situace v Afghánistánu se od roku 2001 navíc začala postupně zhoršovat a tálibánští povstalci navyšovali svoji aktivitu. Ačkoliv, jak uvedla Ester Lauferová, „Takto vedená rekonstrukce je velmi složitá a funguje jenom za určitých podmínek.“, pro mnoho oblastí to byla jediná možnost pomoci.

Ne všechny rekonstrukční projekty se pochopitelně ukázaly jako udržitelné. Český PRT se zasazoval nejen o rozvoj bezpečnosti prostřednictvím výcviku místní afghánské policie a armády, ale také o projekty zaměřené na zemědělství, vodní zdroje či dobré vládnutí (PRT například vybudoval provinční věznici). Zemědělské projekty bývají vyzdvihovány jako jeden z úspěchů i z hlediska dlouhodobé udržitelnosti. Na druhé straně zajištění bezpečnosti a stability v provincii Lógar mělo pouze omezený úspěch.

Je však potřeba důsledně odlišovat dvě zásadní věci: přínos modelu PRT jako takového a zhodnocení partikulárního úsilí ČR v Lógaru. „Z pohledu České republiky bych řekla, že jsme udělali velký posun jak s ohledem na civilně-vojenskou spolupráci, tak s ohledem na profilaci armády jako solidního aliančního partnera.“ uvedla Ester Lauferová. Na straně druhé je dnes situace v Afghánistánu dramaticky zhoršená, a to včetně Lógaru, který je jednou z oblastí, kde nyní intenzivně operuje Tálibán. S odstupem je hodnocení aktivit PRT v Afghánistánu přinejmenším rozporuplné. Idea PRT jako nástroje pomoci civilnímu obyvatelstvu v situaci, kdy v nebezpečných oblastech stále musí být přítomna bojující armáda, není od základu špatná. Je však těžko představitelné, že by i vysoká míra rozvoje vedla ke stabilizaci země, pokud zkrátka není zajištěna základní bezpečnost obyvatelstva.

Podle Ester Lauferové je hlavní problémem PRT limitovaná možnost zajištění udržitelnosti projektů, a to z důvodů nemožnosti navazovat dlouhodobé vazby jak s místním obyvatelstvem, tak i nemožnosti spolupráce s nestátními neziskovými organizacemi. Obojí z bezpečnostních důvodů, jelikož přítomnost PRT může civilní obyvatelstvo a nechráněné nestátní neziskové organizace ohrozit. Předávání do rukou provinčních vlád je logický a správný krok, ale vyžaduje opět dlouhodobou, odbornou a hlavně civilní spolupráci.

Původní vydání: Jediná možnost pomoci? Česká zkušenost s řešením problémů, kde vznikly

Přejít
Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1168
NATO 375
mezinárodní bezpečnost 1062
Česká republika 2188
česká bezpečnostní politika 278
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz
Reklama
Reklama
Reklama