Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Mareš: Snaha o řešení problémů šibenicemi je politickým extremismem

Anežka Majdáková Anežka Majdáková / Ed. 4. 2. 2016
Mareš: Snaha o řešení problémů šibenicemi je politickým extremismem

Evropou se v posledních týdnech jako stín plíží strach z teroristických útoků. Máme se skutečně obávat, nebo se jedná jen o bublinu, která splaskne? Či bychom měli mít větší obavy z naší vlastní radikalizace? O bezpečnostní situaci v Evropě jsme si povídali s prof. JUDr. PhDr. Miroslavem Marešem, Ph.D. z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Pane profesore, často slyšíme v médiích, že se v Evropě v posledních měsících prudce zvýšilo riziko teroristických útoků. Je tomu opravdu tak?

S tímto názorem lze do značné míry souhlasit, ale je třeba mít na paměti, že brutálním teroristickým útokům čelila Evropa už v minulé dekádě. Vzpomeňme jen na atentáty v Madridu v roce 2004 či v Londýně v roce 2005. A to jsem zmínil jen islamistický terorismus, protože různé jiné formy terorismu zasahují Evropu po staletí. V posledních dvou letech je na vzestupu Islámský stát a ten se stal populární mezi islámskými extremisty v Evropě. Kampaň, kterou vede i za pomoci navrátivších se vycvičených zahraničních bojovníků, je rozhodně nebezpečná.

Značná část veřejnosti si pocit ohrožení dává do souvislosti s uprchlickou krizí. Jsou uprchlíci skutečně takovým bezpečnostním rizikem?

Uprchlíky paušálně nelze ztotožňovat s teroristy. Nicméně se ukazuje, že se mezi ně infiltrovali i bojovníci Islámského státu, kteří tak mohli získat novou identitu. Jedná se zřejmě jen o zlomek procenta z lidí, kteří v posledních měsících přišli do Evropy. Mezi „běžnými“ uprchlíky však již začaly agitovat saláfistické organizace a zde vidím riziko do budoucna. Hrozí radikalizace lidí, kteří nebudou spokojeni v novém prostředí. Celkovou hrozbou zůstává islámský extremismus, který nabývá jak bezprostředně násilných forem, tak i forem quasilegálních uskupení využívajících evropské právní a společenské prostředí.

Po celé Evropě panovala zvýšená opatření kvůli oslavám nového roku. Jsou takováto opatření skutečně namístě?

Evropa je chápána jako nepřítel islámu v pojetí, jako ho chápou soudobí džihádisté, bez ohledu na naše současné chovaní či postoj. Zatím nevíme, jaké informace měly bezpečnostní složky o možných akcích během svátků k dispozici. S ohledem na počty zadržených džihádistů během listopadové operace v Bruselu bych ovšem riziko nepodceňoval.

V souvislosti s pařížskými útoky zaznívaly komentáře o selhání zpravodajských služeb. Mají zpravodajské služby vůbec možnost takovým útokům předcházet?

Možnosti určitě mají, k tomu ostatně také existují. Ale bojují proti silnému nepříteli a, jak se ukazuje, ne o všem se dovědí, a to i přesto, že mají velké pravomoci. Sdílení informací je základ, protože není v silách jedné zpravodajské služby analyzovat vše. Množství informací je obrovské a evropské zpravodajské služby tak musí maximalizovat své možnosti. Nemá ale smysl jen vytvářet nové instituce na nadnárodní úrovni, ale je třeba zefektivňovat spolupráci ve stávajícím rámci.

Jaký je stav a efektivita práce českých zpravodajských služeb?

V oblasti protiteroristického působení se zatím jeví jako dobrá. Doposud na našem území nebyl uskutečněn velký teroristický útok, spolupráce se zahraničím je podle mých informací intenzivní. Zpravodajské služby nejsou ale jedinými protiteroristickými aktéry, nezapomínejme na policejní složky nebo na boj proti financování terorismu prostřednictvím ministerstva financí. A kyberterorismu čelí mimo jiné nové Národní centrum kybernetické bezpečnosti.

V českém veřejném prostoru se v posledních měsících a letech objevilo několik subjektů, skupin či jednotlivců, kteří za své projevy aspirují na označení „extremista“. Dalo by se je takto nazvat?

Ano, označit tyto subjekty za extremisty by se skutečně dalo, protože hlásají řešení, která nejsou v souladu s demokratickým ústavním státem, a netají se svými rasistickými či jinak nenávistnými postoji. Snaha o řešení problémů střelbou, šibenicemi či genocidami je politickým extremismem. Témata islamizace a uprchlické krize bohužel navíc přispívají k radikalizaci celé společnosti. Stále je však otázkou, zda se tato témata silněji projeví ve volebním rozhodování.

Je rizikem fenomén nenávistných internetových diskuzí?

Rizikem z hlediska páchání kriminality je, protože české právo postihuje veřejné hlásání nenávistných projevů. Sledování a postih všech takových projevů však není v silách českých bezpečnostních a justičních složek. Větší pozornost bych doporučoval věnovat těm, kde chtějí přejít od nenávistných slov k násilným činům.

V Evropě je patrný vzestup nacionalistických stran, velkou hrozbou je například nyní francouzská Národní fronta. Máme mít obavy o demokratické směřování Evropy, potažmo České republiky?

Tento vzestup bohužel opravdu můžeme pozorovat, na národních úrovních i na té evropské. Tradiční politické strany zjevně nebyly schopny reagovat na požadavky nezanedbatelné části voličů. Přičemž ne všechny z těchto požadavků byly jen extremistického rázu. Určité obavy o evropský demokratický ráz jsou tak bohužel namístě. Stále ovšem ještě zbývá trocha optimismu, že se politické spektrum konsoliduje a bude schopno adekvátně reagovat na aktuální hrozby. A spolu s tím se třeba důvěra v umírněné strany obnoví.

(redakčně upraveno)

Tagy
Tagy
21. ročník Pražského studentského summitu 127
lidská práva 282
migrace 409
terorismus 174
česká bezpečnostní politika 278
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz