Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Janský: Časem přijde další krize

Petr Hanzlík Petr Hanzlík / Ed. 14. 3. 2016
Janský: Časem přijde další krize
foto ARCHIV PETRA JANSKÉHO

Můžeme se konečně těšit na roky prosperity a bez krize? Je snaha o zvýšení obchodu s Čínou dobrým krokem? Vyrovnali jsme se konečně ekonomicky západu? O ekonomických výzvách budoucích let a vlastnostech klíčových pro budoucí trh práce jsme si povídali s Petrem Janským, Ph.D., odborným asistentem na Institutu ekonomických studií FSV UK a absolventem University of Oxford. Doktor Janský spolupracoval rovněž s Národní ekonomickou radou vlády, specializuje se na mezinárodní a rozvojovou ekonomii a veřejné finance.

Česká ekonomika momentálně roste o několik procent a i zbytek Evropy se pomalu otřepává – je skutečně finanční krize za námi?

Ano. Je těžké předvídat finanční nebo ekonomické krize. Vždycky je nějaká za námi a nějaká před námi. Těžko říct, kdy bude a jaká bude ta další, ale je celkem jisté, že bude.

Bude svět po krizi stejný jako svět předkrizový nebo se struktura ekonomiky změní?

Ekonomika se mění nezávisle na krizi. Mění se tak moc, že ta krize probíhající změny vychýlí jenom trochu. V české ekonomice tak například můžeme vidět velký přesun ekonomické aktivity ke službám a toto bude pokračovat nezávisle na krizi.

Jak bude vypadat modelová úspěšná ekonomika budoucnosti, v čem se bude lišit?

Díky za další „jednoduchou“ otázku. Rád bych na ni odpověděl taky otázkou, taky takovou „jednoduchou“. Jaká je tedy současná modelová úspěšná ekonomika? Já v takových kategoriích nepřemýšlím a myslím, že to ani nedává úplně dobrý smysl. Myslím si, že modelová ekonomika neexistuje nyní, a nejspíše nebude existovat ani v budoucnosti. Jestli bych měl říct něco konkrétního, tak současná ekonomika by měla stát na pevných institucionálních základech, tak aby nebyla úspěšná jenom dnes, ale právě i v budoucnosti. Tedy modelová ekonomika nemusí být v daném období ta nejlepší na světě, ale měla by být trvale udržitelná a tedy schopna vyrábět poptávané produkty a služby dnes i za padesát let.

Dá se dopředu odhadnout, která průmyslová odvětví budou na vzestupu a které naopak čeká pád a zapomnění?

Jakékoliv predikování je náročné a o tom by mohl být celý náš rozhovor. Je to jako s předpovědí počasí, ale ještě o stupeň horší. Venku může svítit sluníčko a být hezky, nebo může pršet a řádit krupobití. Nevíme, jak bude, ale víme, jaké různé formy počasí mohou nastat. Ale u ekonomiky, a jednotlivých průmyslových odvětví ani nevíme, jaké budoucí scénáře mohou nastat a už vůbec ne, který z nich nastane. Nelze předpovídat, které sektory porostou, když ty sektory možná dnes ani neexistují a nemají jméno. Mluvím o nějaké vzdálenější budoucnosti, třeba padesáti let. Samozřejmě v krátkém období je to předpovídání o něco spolehlivější a je možné s určitou nepřesností předpovídat, že za pět let některé dnešní trendy budou pokračovat. Například dneska předpovídat, že těžba černého uhlí v České republice je neperspektivní a že ten sektor bude ještě menší, než je dnes, je celkem jednoduché.

Velké pozdvižení vyvolává v poslední době prudký pokles cen ropy – komodity, jejíž pozice se zdála být, alespoň laikům, neotřesitelnou. Je to předzvěst velkých ekonomických změn? A i politických, vždyť na příjmech z ropy stojí celé režimy.

Nevím, jestli je to předzvěst velkých ekonomických změn, ale určitě to s nimi souvisí. Nemyslím si ale, že je to sama o sobě nějaká zásadní událost. Teď se zdá, že ty ceny budou nízké, ale během pár let nebo měsíců se situace může změnit. Cena ropy je důsledek – spíše než příčina – například bezpečnostních změn na Blízkém východě nebo dlouhodobých změn v ekonomikách ve využívání ropných produktů a automobilů.

Existuje více takových trhů, které mají potenciál otřást politickou mapou nebo alespoň společenskou situací?

Moje odpověď bude v tomto případě navazovat na tu předchozí: Je otázka, jestli trhy otřásají politickou, ekonomickou či společenskou situací, anebo jestli ten trh odráží tu realitu. Já myslím, že například obecně finanční trhy mají velkou moc a jedna z příčin té poslední krize ležela na finančních trzích, takže je to jeden ze zásadních sektorů. A myslím, že také trh s potravinami je zásadní. Cena základních potravin a obilí je také něco, čehož vliv jsme mohli pozorovat. Jinak myslím, že jádro těch změn je však spíše v těch společenských a politických změnách, případně změnách klimatu a životního prostředí. To jsou ty věci, které potáhnou změny v těch trzích spíš než naopak.

Velkým „hitem“ je nyní Silicon Valley a svět start-upů. Je to opravdu budoucnost nebo jen nafouknutá bublina nezpeněžitelných snů?

Správnou odpověď na tuhle otázku budeme vědět za deset let, nebo spíše ještě později. Je celkem pravděpodobné, že je to teď nafouknuté, ale je otázka, nakolik to splaskne, nebo jak dlouho to ještě poroste, než to trochu nebo více splaskne. Já myslím, že to, jaká váha se dává tomuto sektoru, je přehnané. Na druhou stranu, tady se nebavíme už jen o technologiích, ale jde i o to, že některé nové start-upy nebo některá nová odvětví začínají pohlcovat už existující odvětví.

V současnosti se objevuje řada zpráv o problémech čínské ekonomiky a jejich potenciálu vyvolat další globální krizi. Je v tomto kontextu rozumné, když se Česká republika snaží v posledních několika letech více orientovat svojí exportní politiku právě na Čínu?

Když odpovím obecně, tak je rozumné diverzifikovat. Ať už když mluvíme o celoživotních úsporách nebo když mluvíme o našich exportech. Do Číny nyní jde jenom velmi malá část našich exportů. A pokud tam půjde o něco větší část, tak to myslím ničemu vadit nebude. Nedokážu odhadnout, jak moc se ten podíl zvýší, případně jak moc k tomu přispějí současné aktivity. Ale jinak myslím z toho, co zatím vidím, že je to mnohem více nafouknuté mediálně a z hlediska nějakého působení navenek, než že by tomu odpovídala ta čísla, která vidíme u exportu. I když samozřejmě jak například můj kolega z IES Vilém Semerák říká, naše vztahy s Čínou jsou větší, než by se mohlo zdát kvůli tomu, že řada našich exportů do jiných zemí, hlavně například Německa, je pak reexportována do Číny. Takže ty exporty tam mohou být vyšší, než se zdají podle těch čísel.

Česká republika si teprve pomalu zvyká na starý dobrý kapitalismus v podobě, v jaké fungoval na západ od našich hranic celou druhou polovinu dvacátého století. Nevychází ale už tento model pomalu z módy? Dokážeme stíhat vývoj?

To je velmi optimistický pohled, že bychom byli dnes na úrovni západu z hlediska kapitalismu. Je to určitě problém, že doháníme, co jsme zameškali. Bohužel to, co jsme zameškali během čtyřiceti let, jsme nedokázali dohnat během pěti let v devadesátých letech. Stále to ještě doháníme. Je to pro nás pořád výzva. Ale podobně jako je to s českou ekonomikou, tak já to vidím s výukou ekonomie. Snažíme se to učit tak dobře, jako to učí na západě, ale na západě už jsou možná zase o krok dál, jsou progresivnější ve výuce. Takže najít dobrou kombinaci toho dobrého konzervativního ze západu a toho progresivního, je podobný úkol jak v té výuce ekonomie, tak v ekonomice samotné.

Působíte jako vyučující na prestižní české vysoké škole – odpovídají naše současné studijní obory a struktura absolventů požadavkům moderní ekonomiky?

V českém vzdělávacím systému se mi zdá přehnaný důraz na znalosti a malý důraz na schopnosti jako například kritické a kreativní myšlení, schopnost týmové spolupráce, schopnost motivovat sebe i ostatní. Přál bych si ale, ať ostatní posoudí, jestli je to realita, aby to na IES bylo jiné. Věřím, že se nám to do velké míry daří. Ano, naše studenty také učíme, jak mají vlády hodnotit dopady svých veřejných politik, i je učíme účetnictví a určování hodnoty firmy. Ale to hlavní by mělo být, že je učíme přemýšlet, a připravujeme je na to, aby dobře fungovali ve svých životech, včetně zapojení do ekonomiky. A z hlediska zájmu zaměstnavatelů se zdá, že se nám to daří. Jsem optimistický, že se studentům bude dařit nejenom těsně potom, co absolvují, ale i za x dalších let či dekád. Důležitá je flexibilita, že se naučí něco, co nejspíš využijí i v budoucnosti, i když nevíme, jak ta budoucnost bude vypadat.

Co byste doporučil dnešním středoškolákům, kteří budou na pracovní trh vstupovat téměř až za deset let? Co mohou čekat?

Přemýšlím, na kolik se stavět do role někoho, kdo má nebo chce radit středoškolákům. Asi jsem také svázaný svou osobní zkušeností. Ale řeknu několik věcí, které nejsou možná tak často opakovány: jste na střední škole, tak si z ní vezměte to, co považujete za užitečné a to co vás baví. Spolužáci, se kterými trávíte spoustu času, jsou možná lidé, se kterými strávíte nejvíce času v životě. A máte dost času je dobře poznat. Možná vás oni nebo jejich známí budou provázet i v profesním životě. Vrátil bych se k té flexibilitě. Dělejte, co vás baví, co vám připadá teď relevantní z hlediska uplatnění na trhu práce. Ale trh práce a to, co vás baví, možná bude jinačí za deset, dvacet, třicet let, takže se vám vyplatí podpořit své schopnosti kritického a kreativního myšlení, schopnosti pracovat v týmu apod. Tedy kompetence, které s velkou pravděpodobností využijete za několik dekád.

Tagy
Tagy
21. ročník Pražského studentského summitu 127
ekonomika 825
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz