Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Východní Evropa

Pavel Havlíček Pavel Havlíček / Ed. 6. 11. 2018
Východní Evropa
foto ČTK

Situace v regionu východní Evropy se i nadále odvíjí od bezprecedentní ruské agrese vůči Ukrajině z roku 2014, kvůli které došlo k zásadnímu přehodnocení vztahů mezi jednotlivými zeměmi regionu a členskými státy EU, respektive NATO. Rusko se ocitlo v mezinárodní izolaci a byly na něj uvaleny sankce, kdežto tři země Východního partnerství (Ukrajina, Gruzie a Moldavsko) postupně podepsaly asociační dohodu s EU. V souvislosti s tím vypadají zahraničněpolitické zájmy České republiky poměrně jednoznačně. ČR však prozatím nedokázala významněji posílit svou pozici ve východní Evropě či přispět ke zvýšení stability a bezpečnosti v regionu, a to navzdory svému nekonfliktnímu postavení (například neexistence společné hranice a problémů z toho vyplývajících, minimální historická zátěž vztahů či hustá síť zastupitelských úřadů v regionu).

Česko-ruské vztahy prošly v minulém období dynamickým vývojem, který zahrnoval jak prvky sbližování, a to zejména v ekonomické rovině, tak prohlubování politického odstupu. Česká vláda se rozhodla politicky a diplomaticky podpořit Velkou Británii a vyhostit ze svého území tři ruské diplomaty na protest proti otravě bývalého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery nervovým plynem ze skupiny látek zvaných novičok. Ruská diplomacie označila ČR za jednu z pěti možných zemí původu této chemické látky, proti čemuž se ČR ohradila a MZV si předvolalo ruského velvyslance. V kontrastu s tím se vyjadřoval český prezident, který se ztotožnil s ruským výkladem věci. Další diskuzi o novičoku a roli prezidenta republiky v celé aféře na plénu Poslanecké sněmovny zamezily ANO, KSČM a SPD. Krátce nato eskalovala další aféra týkající se uvězněného ruského hackera Jevgenije Nikulina, kterého se ministr spravedlnosti Pelikán rozhodl předat do Spojených států. Nevyhověl tak ruské žádosti o vydání. Ruské velvyslanectví stejně jako Kancelář prezidenta republiky tento krok kritizovaly. V obou případech vyvstal zřejmý konflikt mezi představiteli české vlády a prezidentem, kdy vláda správně vyhověla spojencům, kdežto prezident přijal ruskou pozici.

ČR vidí v Rusku ekonomickou příležitost, třebaže ruský trh zůstává velmi nepředvídatelným, a Česká republika zde má několik nedobytných pohledávek, které byly v minulosti podpořeny Českou exportní bankou a zajištěny Exportní garanční a pojišťovací společností (EGAP). Dle údajů EGAP zůstává Rusko zemí s největší celkovou výší nezaplacených pohledávek. Touto otázkou se v dubnu 2017 zabývala i Česko-ruská mezivládní komise pro hospodářskou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci, avšak bez výraznějšího pokroku.

V květnu 2017 ohlásil prezident Miloš Zeman na setkání se svým protějškem Vladimirem Putinem záměr vytvořit Česko-ruské diskuzní fórum, k čemuž následně došlo během prezidentské návštěvy Ruska v listopadu stejného roku. Bez dostatečné komunikace ze strany MZV, Ústavu mezinárodních vztahů, který fórum na české straně zaštiťuje, či Pražského hradu vpadla tato iniciativa do velmi polarizované české debaty o Rusku a vyvolala odmítavé reakce odborné veřejnosti. První zasedání Česko-ruského diskuzního fóra v červnu 2018 pak k naplnění vytyčených cílů nevedlo. Nedošlo ani k prohloubení odborné spolupráce (například ke zpřístupnění ruských archivů), ani ke skutečnému dialogu mezi českou a ruskou stranou.

Ve vztahu s Ukrajinou se ČR dlouhodobě drží evropského rámce, a to i přes opakované odmítání sankcí prezidentem Zemanem a jejich zpochybňování Andrejem Babišem. Podle premiéra nepřinutily Rusko k opuštění Krymu, a jsou tak neúčinné. Vztahy mezi Ukrajinou a ČR zatěžují různé incidenty ze strany českého prezidenta a dalších politických představitelů. K nejzávažnějším patřil Zemanův projev před Parlamentním shromážděním Rady Evropy, ve kterém český prezident navrhoval, aby Ukrajina přijala za anexi Krymu finanční kompenzaci, a tím se smířila se ztrátou svého území. Senátor Jaroslav Doubrava s europoslancem KSČM Jaromírem Kohlíčkem pak v dubnu a červenci 2018 navštívili Krym, proti čemuž protestovalo velvyslanectví Ukrajiny v Praze. Kohlíček v rozhovoru pro ruská média radil místním podnikatelům, jak obejít protiruské sankce. Podobnou kontroverzi způsobil v květnu 2018 poslanec a nový místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna, který veřejně podpořil ruský motorkářský klub Nočních vlků při jejich průjezdu Prahou. Tato skupina je známá svými blízkými vazbami na Putinův režim a aktivní podporou ruské anexe ukrajinského poloostrova Krymu stejně jako zapojením některých svých členů do agrese proti Ukrajině na Donbase.

V celoevropském měřítku bylo jednoznačně nejdůležitější událostí zavedení bezvízového styku pro občany Ukrajiny a dokončení ratifikačního procesu asociační dohody, která definitivně vstoupila v platnost 1. září 2017. Spolu s dohodou o volném obchodu zavádí unijní standardy do ukrajinského právního řádu, a tím zlepšuje i prostředí pro české investory a exportéry. V květnu loňského roku proběhla důležitá návštěva ministra obrany Martina Stropnického v Kyjevě, během níž došlo k odblokování vývozu českého vojenského materiálu a k dohodě o rozšíření vojenské spolupráce. K oživení aktivit došlo i na úrovni Ministerstva průmyslu a obchodu v podobě zasedání mezivládní komise, které se uskutečnilo po téměř pětileté přestávce v červnu 2017, a opět v roce 2018.

Navzdory deklarované podpoře Východního partnerství před bruselským summitem v listopadu 2017 česká politická reprezentace – na rozdíl od té polské a švédské – veskrze rezignovala na veřejnou obhajobu východní politiky EU a prezentaci návrhů jejího prohloubení. ČR tak nenavázala na ambiciózní iniciativu Evropského parlamentu Východní partnerství plus, která by pozdvihla vztahy mezi třemi asociovanými zeměmi a EU na kvalitativně vyšší úroveň. Absence strategie jak a kam vztahy před příštím summitem za dva roky posunout přitom zpochybňuje postoj ČR vůči této dlouhodobě deklarované prioritě české zahraniční politiky. Na tomto faktu nic nezměnilo ani potvrzení Gruzie a Moldavska jako prioritních zemí a Ukrajiny jako země specifické v rámci nové Strategie zahraniční rozvojové spolupráce ČR 2018-2030.

 

***

 

Rusko nadále prosazuje revizi svého mezinárodního postavení a uspořádání mezinárodních vztahů, ve kterém by hrálo zásadnější roli. ČR by tak k němu měla přistupovat i nadále obezřetně a nedovolit mu, aby prostřednictvím bilaterálních vztahů účelově rozdělovalo členské státy EU. Proto bude důležité, aby vystupovala vůči Rusku společně se svými spojenci v rámci EU a NATO. Dokladem naplňování spojeneckých závazků je pro ČR aktivní zapojení do předsunuté přítomnosti NATO v Pobaltí. Nakonec by česká vláda měla nejen pokračovat v podpoře sankčního režimu vůči Rusku, dokud budou přetrvávat důvody, jež vedly k jejich zavedení, ale také předkládat návrhy na jejich zesílení v případě opětovné ruské agresivity. Dále by se ČR měla na mezinárodních fórech zasazovat o naplnění mandátu Speciální monitorovací mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. V případě, že se bude znovu uvažovat o vyslání mírové mise OSN se silným mandátem na mezinárodně uznané hranice Ukrajiny, měla by ji ČR podpořit. V otázce výstavby nových jaderných bloků, ke které se druhá Babišova vláda zavázala ve svém programovém prohlášení, by ČR měla zohlednit také strategické hledisko a upřednostnit variantu neprohlubující energetickou závislost na Ruské federaci.

Pro evropskou perspektivu Ukrajiny je nyní klíčová implementace asociační dohody, která ji hospodářsky i politicky více propojí s EU a umožní budoucí prohloubení její integrace. I vzhledem k poměrně slabým kontaktům na nejvyšší politické úrovni po roce 2014 by bylo v tomto směru vhodné uspořádat návštěvu předsedy vlády doprovázenou podnikatelskou delegací. ČR by měla zároveň poskytovat co nejširší asistenci s implementací reforem a pokračovat se sdílením zkušeností s transformací či podporovat protikorupční aktivity občanské společnosti. Zároveň je třeba kritizovat nedostatečnou politickou vůli k provádění reforem, a to zejména vzhledem k blížícím se prezidentským a parlamentním volbám v příštím roce. Po naplnění těchto předpokladů se zlepší i podnikatelské prostředí, čehož by ČR měla využít zacílením své exportní politiky na ukrajinský trh.

Je žádoucí, aby v otázce Východního partnerství byla Česká republika aktivnější v kontaktech s dalšími členskými státy EU, ať už jsou této politice pozitivně naladěné, či skeptické, a silněji spolupracovat s Evropským parlamentem tak, aby byl asociovaným zemím poskytnut další prostor pro rozvoj vztahů s EU. ČR by měla v letech 2018 a 2019 podpořit země Východního partnerství při naplňování pracovních plánů tzv. Deliverables 2020, a to obzvláště v její tradiční doméně reformy veřejné správy. Stejně tak je nutné poskytovat politickou, technickou i finanční asistenci při implementaci asociační agendy Ukrajině, Gruzii a Moldavsku a nezapomenout ani na porevoluční Arménii. Zároveň by ČR měla aktivně pracovat na strategické vizi rozvoje Východního partnerství po roce 2020, připomenout desetileté výročí vzniku iniciativy a mít ambici uskutečnit v Praze během svého předsednictví v Radě EU v roce 2022 summit Východního partnerství, a tím potvrdit svůj zájem o tuto politiku.

V posledních letech došlo k polarizaci vztahů mezi Ruskem na jedné straně a Západem stejně jako ruskou agresí sužovanou Ukrajinou a Gruzií na straně druhé. Proto je klíčovým úkolem pro českou vládu zkvalitňovat a zintenzivnit vzájemné kontakty se třemi asociovanými zeměmi VP a prohlubovat nejen hospodářskou, ale v případě Ukrajiny a Gruzie také bezpečnostní spolupráci. Implementace asociačních dohod v kombinaci s dobrým jménem ČR v postsovětském prostoru je příležitostí pro české politiky i investory, která by neměla být promeškána. Zároveň úkolem české diplomacie zůstává přesvědčivě vysvětlovat český postoj vůči Východnímu partnerství a Rusku, a tím posilovat společnou euroatlantickou pozici.

 

 

Kontext

  • Ruská agresivní politika vůči zemím v jeho sousedství i Západu a snaha je rozdělovat,
  • vratký evropský konsenzus vůči Rusku,
  • parlamentní a prezidentské volby na Ukrajině rozhodnou o dalším směřování země,
  • neochota většiny zemí EU zásadně posílit Východní partnerství.

Současnost

  • Zpochybňování smyslu protiruských sankcí klíčovými českými politiky,
  • prioritizace Ruska v ekonomických vztazích,
  • podpora demokracie, lidských práv a transformace ve většině zemí Východního partnerství,
  • nedostatečný politický zájem o Východní partnerství.

Doporučení

  • Podporovat společný postup EU a NATO proti ruské agresivní politice,
  • zohledňovat strategická rizika při stavbě nových jaderných bloků,
  • podporovat reformní úsilí a další evropské směřování Ukrajiny,
  • pracovat na strategické vizi rozvoje Východního partnerství po roce 2020.
Tagy
Tagy
Rusko 942
Ukrajina 769
Česká republika 2064
česká zahraniční politika 887
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz