Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Vybrané globální otázky

Petr Boháček Petr Boháček / Ed. 23. 11. 2018
Vybrané globální otázky
photo: Úřad vlády ČR

Zodpovědné přispívání k řešení globálních otázek je v zájmu ČR. Přibývající globální výzvy vytvořily silný tlak na model vládnutí, v němž většina politických rozhodnutí zůstávala v rukou národních států. Odpovědí na tyto trendy byl doposud multilateralismus, který však nyní ustupuje nacionalismu i státům naladěným nepřátelsky vůči současnému globálnímu pořádku a který tratí na dobrovolnému stažení se USA z pozice světového leadera. Jedná se o vývoj, který je pro Českou republiku nepříhodný a nebezpečný. Role menších států je oslabována a ty se dostávají do vleku jednání globálních mocností. ČR zůstává téměř netečná ke globálním výzvám v oblastech migrace, klimatických změn či mezinárodního obchodu, aktivněji se angažuje pouze ve vybraných otázkách, jako je například kybernetická bezpečnost.

Téma migrace stojí v popředí evropské a globální diskuze. Přijetí Newyorské deklarace pro uprchlíky a migranty OSN v září 2016 iniciovalo posílení globálního vládnutí v této oblasti. V únoru 2018 byla zahájena jednání o Globálním kompaktu o uprchlících a o Globálním kompaktu pro bezpečnou, řízenou a legální migraci. Migrace byla dosud regulována především na národní, popřípadě na mezivládní úrovni. Ambicí Globálního kompaktu pro migraci je vytyčit praktické cesty, kterými by se státy měly vydat (snižování transakčních nákladů remitencí, uznávání profesní kvalifikace migrantů, ochrana na trhu práce, přístup ke službám bez ohledu na pobytový status, ukončení detence dětí apod.). Zatímco USA a později Maďarsko od celého procesu odstoupily, ČR během jednání usilovala o udržení unijního konsenzu a bránila se možné politizaci tématu na národní úrovni. Přesně to však učinila bezprostředně po uzavření jednání v červenci 2018, když zpochybnila celý proces příprav i svoji dosavadní podporu dokumentu.

V oblasti rozvojové spolupráce došlo k poměrně dramatickému vývoji. Dostávala se stále silněji do vleku tzv. migrační kondicionality v kontextu obrovského politického a veřejného zájmu vyspělých zemí, zejména evropských, regulovat imigraci a zvyšovat úspěšnost návratů. Konkrétně začíná docházet k přesunu rozvojových peněz na projekty bezpečnostního charakteru, a to s cílem znemožnit lidem migrovat. K tomuto trendu se připojuje i rétorika českých představitelů, k zásadním změnám v praxi však zatím nedošlo. Pod heslem „pomoci v zemích původu“ ČR podporovala jak skutečné humanitární a rozvojové projekty (např. MEDEVAC, v jehož rámci lékařské týmy provádí stovky operací na Blízkém východě), tak například vyzbrojování libyjských milicí. Změna paradigmatu rozvojové spolupráce, zahrnující také dlouhodobé posilování role soukromých investorů, se promítla i do nově přijaté Strategie zahraniční rozvojové spolupráce ČR 2018-2030.

K prohlubování globálních výzev došlo i v oblasti životního prostředí. Strategické dokumenty přijímané na globální i evropské úrovni se obvykle odkazují na rámec Cílů udržitelného rozvoje OSN a Agendy 2030, stejně jako na závazky plynoucí z Pařížské klimatické dohody. Česká republika je v této oblasti víceméně pasivní a její snahy v oblasti energetické transformace, redukce emisí skleníkových plynů či omezování dopadů změn klimatu jsou nedostačující. Důsledkem je zhoršování životních perspektiv a bezpečnostní situace především v nejchudších světových regionech. Byl sice přijat Strategický rámec ČR 2030, který přenáší Cíle udržitelného rozvoje OSN do národního kontextu. Nebyly však zajištěny navazující implementační mechanismy napříč rezorty.

Pařížskou dohodu ratifikovala Česká republika v listopadu 2017 jako poslední členský stát EU. Ještě předtím v březnu 2017 vláda schválila Politiku ochrany klimatu v ČR – strategický dokument, který má zemi pomoci v plnění klimatických cílů. Strategie zahrnuje pozitivní kroky – počítá například s přijetím antifosilního zákona, uzavíráním starých uhelných elektráren, úsporami energie a rozvojem obnovitelných zdrojů. Závazky zmíněné globální dohody však nereflektuje dostatečně. ČR má podle národního plánu směřovat ke snížení emisí skleníkových plynů o 80 % do roku 2050 (oproti roku 1990), k naplnění dohody by ale bylo potřeba, aby došlo k redukci emisí o 95 %. Národní politika ochrany klimatu zanedbává globální spoluodpovědnost ČR za dopady klimatické změny, tedy pomoc chudým zemím, ve kterých změna klimatu hrozí vážnými ekonomickými problémy a humanitárními katastrofami.

ČR patří mezi aktivnější evropské země ve schvalování legislativy v oblasti kybernetické bezpečnosti. V roce 2017 byl vytvořen Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Došlo také k rychlému přijetí evropské směrnice synchronizující zabezpečení informačních sítí. Ačkoliv při vytváření legislativního rámce postupuje ČR dynamicky, problémem zůstávají implementace strategií a bezpečnostních koncepcí, vymahatelnost bezpečnostních standardů či nedostatek odborníků. Rozvinutý soukromý sektor a platformy pro spolupráci veřejné, soukromé a akademické sféry v oblasti kybernetické bezpečnosti ale celkovému zabezpečení pomáhají. ČR zatím neprošla testem většího kybernetického útoku. Proběhlo několik drobnějších cílených útoků bez jasné motivace, které mířily mimojiné na sítě MZV neklasifikované jako kritická infrastruktura. Zůstaly však bez větších následků. Absence globálních norem v této oblasti, vymáhání bezpečnostních standardů či kontroly a nemožnost jasné identifikace útočníků bude nadále značně omezovat možnosti státu zajistit si kybernetickou bezpečnost.

***

 

 

Prohloubená mezinárodní spolupráce v oblasti migrace je nezbytným předpokladem naplnění českých zájmů, a to včetně řešení příčin neregulérní migrace a zvýšení úspěšnosti návratů. Případné jednostranné kroky mohou vést ke zcela protichůdným výsledkům. Přeshraniční migrace přitom zůstává motorem rozvoje české ekonomiky a Česko aktivně láká další zahraniční pracovníky. Už proto by ČR měla na prosincové mezivládní konferenci bezvýhradně podpořit dva klíčové dokumenty vyjednané na půdě OSN: Globální kompakt o migraci a Globální kompakt o uprchlících.

V oblasti rozvojové spolupráce je třeba trvat na tom, aby vynakládané prostředky byly vedeny zásadami efektivity rozvoje. Případné investice do řízení migrace a na represivní opatření ve třetích zemích musí přicházet z odlišných fondů a v žádném případě je nelze označovat za „pomoc v zemích původu či tranzitu”. Je přitom zjevně potřeba zrychlit meziroční navyšování celkových prostředků v rámci oficiální rozvojové spolupráce, a to alespoň na úroveň 0,33 % hrubého národního důchodu, v souladu s platnými závazky v rámci EU. V rámci své domácí agendy by Parlament měl urychleně schválit implementační plán ČR 2030 a zajistit nadrezortní řízení problematiky udržitelného rozvoje v souladu s cíli a zásadami schválenými na půdě OSN. Nelze si přitom představit, že by takové řízení probíhalo bez podpory nejvyšších politických představitelů, kteří tématu musí věnovat náležitou pozornost.

V klimatické oblasti čeká vládu především rozhodnutí o tom, jak do budoucna podporovat rozvoj obnovitelných zdrojů a jak zajistit naplňování evropského cíle pro energetické úspory. Ve své energetické koncepci ČR spoléhá na rozvoj nízkouhlíkové jaderné energetiky, ale vhodnost takového kroku je vzhledem k vysokým investičním nákladům s nejistou návratností pochybná.

V oblasti kybernetické bezpečnosti by měla ČR pokračovat v implementaci přijaté legislativy a podporovat úspěšnou vícesektorovou spolupráci. Velkou výzvou je digitalizace státní správy, která přinese zvýšené bezpečnostní nároky. Investice do vzdělávacích programů pro zvýšení kybernetické bezpečnosti, například formou informačních kampaní, by tak měla plánovanou digitalizaci doprovázet.

Jakákoli řešení uvedených problémů, ale i ostatních globálních výzev bude komplikovat pokračující ústup multilaterálního řádu a z něj vyplývající důsledky pro menší státy. Proto je nezbytné, aby Česká republika přistupovala k řešení těchto otázek primárně skrze společnou evropskou pozici a zdržela se nekonstruktivních jednostranných kroků. Pouhá ratifikace vyjednaných mezinárodních smluv však nestačí a je nezbytné, aby ČR skutečně implementovala přijaté závazky.

 

Kontext

  • Oslabování multilaterálního řádu,
  • nárůst migrace ze zemí postižených klimatickou změnou,
  • migrační kondicionalita rozvojové pomoci,
  • absence globálních norem kybernetické bezpečnosti.

Současnost

  • Pasivní přístup ČR k řešení globálních výzev,
  • nepředvídatelnost při jednání o globálních migračních úmluvách,
  • nedostatečné plnění závazků vyplývajících z Pařížské klimatické dohody.

Doporučení

  • Zapojovat se do debaty o reformě globálních institucí a rozhodování,
  • zrychlit navyšování prostředků na rozvojovou spolupráci,
  • podpořit Globální kompakt o migraci a Globální kompakt o uprchlících,
  • schválit implementační plán ČR 2030 a zajistit nadrezortní řízení udržitelného rozvoje,
  • zvýšit připravenost pro bezpečnou digitalizaci státní a veřejné správy.
Tagy
Tagy
NATO 345
USA 791
Česká republika 2063
česká zahraniční politika 887
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz