Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Lidská práva a transformační spolupráce

Vít Dostál Vít Dostál / Ed. 25. 5. 2017
Lidská práva a transformační spolupráce
foto HUMAN RIGHTS DAY BY UNIVERSITY OF ESSEX , FLICKR.COM (CC BY 2.0)

Úsilí:                            2-

Výsledky:                    3-

Normativní aspekt:    4+

Výsledná známka:    3

 

V otázce nastavení lidskoprávní a transformační politiky nedošlo v roce 2016 k zásadnějším změnám, což je po dvou letech diskuzí a dílčích úprav pozitivní. Koncepční změny provedené v minulých letech nejsou v praxi zatím znatelné. Hlavní výzvou české lidskoprávní politiky je koherence při jejím prosazování. Nejenže v případě tzv. migrační krize, vztahů s Čínou a přístupu k syrské válce Česká republika neukázala, že se chce řadit mezi obhájce lidských práv a lpět na humanistické tradici své zahraniční politiky, ale dokonce se chovala přesně opačně. Dobrou zprávou je na druhou stranu příslib navýšení prostředků na podporu transformační spolupráce.

V české diskuzi o lidských právech v zahraniční politice po letech utichl spor mezi zastánci koncentrace na občanská a politická práva a proudem, který prosazoval rozšíření prioritních oblastí o práva ekonomická, kulturní a sociální. Jeho jediným dozvukem byla debata o Strategickém rámci ČR 2030. Akcent na podporu demokracie a prosazování lidských práv ve světě byl do tohoto souborného koncepčního dokumentu nakonec zařazen.

Změna cílů lidskoprávní a transformační politiky ČR, ke které došlo schválením nových koncepčních materiálů v roce 2015, se v její praktické realizaci příliš neodrazila. MZV nepřistoupilo k úpravě metodiky a nástrojů a v rámci projektové podpory bylo možné zaznamenat jen drobný posun důrazu směrem k ekonomickým a sociálním právům. Ukázalo se tak, že drobné změny možné jsou, avšak záleží především na kapacitách neziskového sektoru, který projekty implementuje. Pozitivním krokem byla diskuze o prioritních zemích transformační spolupráce, která má nyní podle nové koncepce probíhat každoročně. Kladně lze hodnotit i usnesení vlády o dalším nárůstu prostředků, které budou vynaloženy na transformační spolupráci v letech 2018–2019.

Hlavní výzvou pro Českou republiku tak bylo dodržování základních východisek lidskoprávní politiky: principů koherence, kredibility a otevřenosti. To bylo zřejmé v přístupu k uprchlické krizi a politice vůči Číně a Asadově režimu v Sýrii. Zejména v polarizované debatě o přístupu k Číně bylo patrné, že polemika mezi zastánci prosazování lidských práv ve světě a odpůrci této dimenze zahraniční politiky, kteří mylně argumentují tím, že opuštění hodnotového rámce pomůže českým ekonomickým zájmům, neskončila. Zrušení schůzek ministra Jurečky v rámci jeho plánované cesty do Číny ukázalo, že ani ostentativní odmítnutí lidských práv v zahraniční politice, ke kterému došlo prohlášením ústavních činitelů o strategických zájmech s Čínou, nevede k utužení ekonomických vztahů.

Tagy
Tagy
lidská práva 299
Česká republika 2273
česká zahraniční politika 968
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz