Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Aktuální výzvy transatlantických vztahů a mezinárodní bezpečnosti

Michal Bokša Michal Bokša / Ed. 16. 9. 2020
Aktuální výzvy transatlantických vztahů a mezinárodní bezpečnosti

V mezinárodní bezpečnosti narůstá palčivost otázky nevojenských hrozeb jako je klimatická změna či globální pandemie. Jejich dopady s rostoucí razancí ovlivňují klasické bezpečnostní domény.

„Klíčové, ale dlouhodobě problematické oblasti jako prohlubování bezpečnostní spolupráce států Evropské unie, přezbrojování Armády České republiky, či spolupráce mezi Severoatlantickou aliancí a EU jsou proto pod větším tlakem, než tomu bylo doposud.

Současně s tímto trendem je bezpečnost České republiky a našich spojenců negativně ovlivňována špatnou předvídatelností transatlantických vztahů, narůstajícím počtem kybernetických útoků a politickou nejednotností uvnitř EU a NATO.

Severoatlantická aliance, která České republice poskytuje hlavní vojensko-bezpečnostní garance, v posledním roce nadále procházela turbulentním obdobím. Jakkoliv nedošlo ze strany USA k novému zásadnímu zpochybnění NATO, srovnatelného s rétorikou prezidenta Donalda Trumpa o odchodu USA v začátcích jeho mandátu, spory uvnitř aliance neustaly.

Turecko se navzdory ostré kritice aliančních partnerů rozhodlo pro nákup ruského protivzdušného kompletu S-400 a intervenci proti Kurdům v Sýrii. Francie zase zpochybnila kredibilitu aliance prohlášením, že NATO je ve stádiu „mozkové smrt“, a vyjádřením pochyb o spolehlivosti článku 5 o kolektivní bezpečnosti.

Vnitřní rozpory doplňovalo i vypovězení Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF) a s tím spojená obava z potenciální eskalace napětí mezi USA a Ruskem. Na druhé straně byl pozitivní jak jednotný postoj, který NATO v otázce INF zaujalo, tak i politická podpora, které se alianci dostalo ze strany USA a dalších členských zemí v reakci na výše zmíněné prohlášení francouzského prezidenta.

Londýnský summit z prosince 2019 nakonec vyústil i ve vytvoření komise odborníků, která se bude dalším směřováním aliance zabývat. Otázkou zůstává, zda se jedná o začátek vnitroalianční diskuze o dekádu starém a v současnosti neodpovídajícím strategickém konceptu NATO, nebo o pouhé politické odložení tohoto problému. V závěrečném komuniké se také poprvé objevila zmínka o Číně a vesmír byl uznán jako pátá bojová doména.

Spory o obranné výdaje

Ačkoliv se spory o obranné výdaje evropských členů aliance v posledním roce přesunuly do zákulisí, stále zůstávají aktuální. ČR na politické úrovni NATO nadále vyjadřovala podporu, ačkoliv plnění našich závazků z hlediska výdajů na obranu a stavu armády tomu ne vždy odpovídalo.

Cíl ročně vynakládat alespoň dvě procenta HDP na obranu od roku 2024 prozatím zůstává v nedohlednu. Alespoň na vojenské úrovni úspěšně pokračovaly přípravy pro založení výsadkového pluku v Chrudimi určeného pro rychlou reakci. Ten by měl být plně akceschopný až v roce 2025, ale již v příštím roce by měl být k dispozici na úrovni počátečních bojových schopností.

Nejistota nadále panuje s ohledem na historicky nejdražší akvizici AČR, totiž bojového vozidla pěchoty pro přezbrojení 7. mechanizované brigády. Právě tu přitom ČR přislíbila pro případ kolektivní obrany NATO a tvoří tedy základní kámen českých spojeneckých závazků. Neuzavřená prozatím zůstává také otázka přezbrojení dělostřelectva na děla alianční ráže 155mm. Přes dílčí pokroky je tak splnění českých spojeneckých závazků nadále v ohrožení.

Naopak se daří vojenskou přítomnost udržovat v zahraničních misích. Nově ČR posiluje svoji roli v oblasti Sahelu, kde AČR bude nově půl roku velí výcvikové misi EU v Mali. Český podíl a ambice na zabezpečení východního křídla NATO však nadále neodpovídají významu této oblasti pro naši bezpečnost.

Napjaté vztahy s Američany

V oblasti transatlantických vztahů nastalo pouze nepatrné zlepšení. Jako úspěšná se přesto ukazuje prohlubující se česko-americká spolupráce v oblasti boje proti kybernetickým hrozbám a pokračující spolupráce tajných služeb.

Ačkoliv mnohé problémy, které dlouhodobě zatěžují transatlantické vztahy, přestaly být předmětem mediálního zájmu, vyřešeny nebyly. Jak v zahraničněpolitických, tak v obchodních otázkách nadále panuje napětí.

Zatímco v prvním případě jde o hodnotový rozkol mezi EU a Trumpovou administrativou, ve druhém se jedná o pragmatický střet zájmů, kde EU usiluje o snížení cel především v oblasti průmyslového zboží a USA naopak dlouhodobě trvají na rozsáhlém zpřístupnění unijního zemědělského trhu. Právě ten je však pro EU a mnohé členské státy citlivým tématem.

Situace zůstává nejistá i v pro ČR klíčových oblastech jako je automobilový průmysl, kde současná americká administrativa dlouhodobě zvažuje uvalení dovozních cel, nebo v oblasti zdanění amerických technologických korporací. Napětí dále prohloubilo rozhodnutí WTO z října 2019, které kvůli sporům o dotace poskytnuté společnosti Airbus umožňuje USA uvalit na EU odvetná cla.

Ačkoliv ČR figuruje na seznamu těchto cel u agrárních a potravinářských položek, hlavní zemědělské produkty určené pro export do USA nebyly výrazně zasaženy. ČR v této oblasti musí pokračovat v úzké spolupráci se svými evropskými partnery.

Projekt evropské obrany

Ve srovnání se společným postupem v ekonomických otázkách nedoznala evropská obranná a bezpečnostní spolupráce v roce 2019 významných změn a zůstává tak politicky slabým projektem.

Jako nenaplněné se prozatím ukazují i ambice nové předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen o navyšování geopolitického významu EU. Neschopnost naplnit unijní geopolitické ambice je však již dlouhodobým trendem.

Ten byl v minulém roce dobře ilustrován například snahou EU o vytvoření obchodního mechanismu INSTEX, jenž měl zachránit dohodu s Íránem o jaderném programu, ale za více než rok vygeneroval pouze jednu transakci. ČR, která dohodě s Íránem opakovaně vyjadřovala podporu, k tomuto mechanismu navíc sama nepřistoupila. Současně ČR spolu s několika dalšími členskými státy vystoupila proti většině EU i v otázce odmítnutí mírového plánu pro Blízký východ či zrušení finančního příspěvku pro WHO v době koronaviru ze strany USA.

Ačkoliv formát Permanentní strukturované spolupráce (PESCO) přinesl v roce 2019 další inovativní projekty, jeho schopnost posílit strategický význam EU zůstává nejistá. V rámci již třetí vlny těchto projektů se ČR zapojila pouze do jediného, a to v oblasti kybernetické spolupráce. Zároveň projekt zaměřený na chemickou, biologickou, radiologickou a jadernou obranu, tedy oblast, kde ČR dlouhodobě vyzdvihuje svoji specializaci, zůstal bez české účasti.

Za úspěch lze pro změnu označit obsazení generála Františka Ridzáka do funkce velitele mise EU v Mali. Představitelem Evropské obranné agentury se navíc stal český diplomat a Jiří Šedivý.

Lídr v diskuzi o 5G

V oblasti kyberbezpečnosti lze pozitivně hodnotit vývoj diskuse o bezpečnosti sítí 5. generace (5G). V sílícím transatlantickém dialogu se ČR postavila do role lídra a v květnu 2020 s USA podepsala deklaraci o užší spolupráci v oblasti 5G. Diskuzi na toto téma ČR iniciovala i na celoevropské úrovni. Společně s Francií vytvořila sadu opatření ke zmírnění bezpečnostních rizik spojených s 5G, kterou v lednu schválila Evropská komise.

Souběžně s úspěchy však ČR čelila i závažným kybernetickým útokům. Mimo napadení nemocnic v Benešově a Brně, těžební společnosti OKD či Povodí Vltavy se terčem kybernetické špionáže stala Stálá delegace ČR při NATO. Systémy zdravotnických zařízení čelily v dubnu 2020 další vlně útoků, kterou se ale z větší části podařilo odvrátit díky včasnému varování NÚKIB.

Zdravotnictví nadále zůstává jedním z nejzranitelnějších sektorů. Pouze 16 největších českých nemocnic spadá do kategorie provozovatel základních zdravotních služeb, kterým zákon o kybernetické bezpečnosti ukládá přísnější pravidla zabezpečení.

Pandemie v nelehkém období

Pandemie zasáhla NATO v nelehkém období. Její dopady se pravděpodobně projeví nižšími výdaji na obranu, a to zejména u evropských států. Většina členů přitom nebyla schopna požadovaných dvou procent HDP na obranu dosáhnout ani v době ekonomické konjunktury.

Takový vývoj může v rámci NATO opět zapříčinit eskalaci konfliktu o dlouhodobém podfinancování evropských armád. Lze předpokládat, že USA budou svůj tlak na další členské státy NATO stupňovat také v otázce politiky vůči Číně a Íránu. U obou těchto zemí lze přitom očekávat výrazné rozdíly v přístupu USA a evropských spojenců, což může transatlantické vztahy dále negativně ovlivňovat.

Snaha současné americké administrativy bilateralizovat zahraniční vztahy navíc může limitovat spolupráci mezi NATO a EU. K jejímu omezení však může obdobně dojít i ze strany samotné unie. To platí zejména pokud by v rámci příštího rozpočtového období (2021-2027) došlo k výraznému omezení financování projektů jako budování vojenské mobility EU, který je pro tuto spolupráci klíčový. V zájmu ČR přitom je, aby provázanost mezi NATO a EU byla co nejužší.

Nehledě na možné omezení výdajů na obranu v nadcházejícím období, zůstává výhodou, že AČR směřuje ke struktuře založené na prvcích s rozdílným určením. To ČR umožní přispívat do všech forem sil NATO.

Zatímco 7. mechanizovaná brigáda zůstává určena pro kolektivní obranu, 4. brigáda rychlého nasazení a budovaný výsadkový pluk jsou svou větší variabilitou, rychlostí a lehčí výzbrojí předurčeny k rychlé reakci a stabilizačním operacím. Udržitelnost této strategie je pro středně velký stát jako je ČR podmíněna vyváženým rozvojem všech tří prvků, dostatečným nárůstem záloh a adekvátními finančními prostředky. Bez splnění těchto podmínek hrozí ČR vznik omezeně bojeschopné armády s výrazně podfinancovanou kapacitou zajistit teritoriální obranu.

Aktuální domácí nasazení AČR jako podpory a doplnění civilních orgánů může sice dále posílit prestiž armády ve společnosti, nemusí se ale nutně odrazit v politické ochotě financovat prioritní, ale nákladné, modernizační programy. Existuje tak riziko, že plány na rozvoj vojenských kapacit narazí na nepříznivé ekonomické a fiskální podmínky a místo potřebného umoření přetrvávajícího vnitřního dluhu v modernizaci AČR dojde k jeho dalšímu navýšení.

Blížící se volby v USA

Zatímco NATO a AČR čeká obtížné období, v oblasti česko-amerických vztahů by se ČR měla zaměřit na další rozvoj klíčových témat, jako kybernetická bezpečnost, skrze která je možné transatlantické vazby dále prohlubovat.

Současná americká administrativa mnohdy preferuje okamžitá politická vítězství nad dlouhodobou strategií. Na tuto skutečnost je třeba se lépe adaptovat, neboť tato tendence bude pravděpodobně sílit s blížícími se prezidentskými volbami. Právě lepší pozice USA v obchodních vztazích a silná ekonomika budou nepochybně jedním z hlavních témat, kterými bude chtít Donald Trump obhájit svůj mandát.

To se téměř jistě promítne do tlaku, který Washington na EU v obchodních jednání bude vyvíjet. Česká diplomacie by měla v rámci svých možností aktivně usilovat o minimalizaci rizik, jež by vedly USA k uvalení cel na dovoz evropských automobilů a autodílů. Právě taková cla by českou ekonomiku významně poškodila.

Současný vývoj přitom nasvědčuje tomu, že stávající Evropská komise bude USA v některých oblastech, ve srovnání s předchozím vedením, více ochotna zjednodušit přístup na unijní zemědělský trh. Takový postup může být efektivní pro udržení transatlantické obchodní spolupráce, ale neměl by být aplikován za cenu ohrožení evropské jednoty nebo snižování úrovně kvality potravin.

Takové kroky by pravděpodobně měly negativní odezvu ze strany evropských spotřebitelů. V případě, že by v průběhu amerických prezidentských voleb uspěl demokratický kandidát Joe Biden, lze ze strany USA očekávat snahu o opětovné posílení multilaterální diplomacie a spolupráce. Zásadní obrat v rámci americké politiky vůči evropským spojencům, ať už v bezpečnostní či ekonomické rovině, by však nenastal.

Navzdory úsilí EU o posílení své strategické autonomie, zejména skrze silnější zahraničně-politickou a obrannou spolupráci, je nepravděpodobné, že by se v dohledné době podařilo výrazně navýšit evropské obranné kapacity. Navíc kvůli ekonomickým dopadům pandemie lze očekávat snížení politické podpory klíčovým projektům jako je Evropský obranný fond.

Kyberbezpečnost jako nová specializace

Hlavními hybateli evropské obranné integrace tak zůstanou především velké členské státy, nikoliv unijní instituce. ČR proto bude muset balancovat mezi různými proudy evropské obranné a bezpečnostní integrace na základě svých zájmů, hrozeb a kapacit.

To by se mělo odrazit zejména v nastavení obranné průmyslové politiky a akvizicích směřovaných k hlavním bezpečnostním partnerům jako je Německo (maďarský přístup) či USA (polský přístup). V tomto ohledu bude ČR také muset lépe definovat, jaké ústupky a kompromisy je do budoucna ochotna přijmout pro posílení SZBP.

Obdobně aktivní by měla být ČR i v koordinaci evropského přístupu k bezpečnosti 5G. Z českého pohledu jde o významnou diplomatickou výzvu a zároveň příležitost k vymezení nové strategické specializace mezi spojenci.

Značný potenciál ČR v oblasti kyberbezpečnosti dokládají i úspěchy, kterých Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) každoročně dosahuje na kybernetických cvičeních NATO. Zároveň však mnohé ústřední orgány státní správy zůstávají nedostatečně zabezpečeny a jejich systémy jsou opakovaně kompromitovány, což s sebou nese závažné bezpečnostní i reputační dopady.

Orgány státní správy by se proto měly zaměřit na posílení ochrany vlastních sítí, proškolování zaměstnanců a vyčlenění adekvátních finančních prostředků na tyto aktivity. Vedle kybernetických hrozeb je nezbytné reagovat i na hrozby dezinformačních kampaní, které budou nadále oportunisticky využívat mezinárodně-politických krizí k posílení protiamerických a protievropských nálad.

ČR by se v tomto ohledu měla více zapojovat do boje proti dezinformacím na úrovni EU a NATO, včetně rozšíření lidských a materiálních kapacit v rámci EU East StratCom Task Force a NATO StratCom.“

Článek původně vyšel pro server Natoaktual a je součástí výroční publikace AMO Agendy pro českou zahraniční politiku 2020, kterou uvedeme již 16. září v pražském Operu.

Původní vydání: Aktuální výzvy transatlantických vztahů a mezinárodní bezpečnosti

Přejít
Tagy
Tagy
USA 909
mezinárodní bezpečnost 1178
Česká republika 2352
česká bezpečnostní politika 294
česká zahraniční politika 1010
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz