Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Co všechno česká velvyslankyně na ČT24 o Sýrii neřekla?

/ Ed. 4. 2. 2016

Velvyslankyně České republiky v Sýrii Eva Filipi přebírá při interpretaci tamní občanské války propagandu Asadova režimu. To se ovšem neslučuje s postojem české zahraniční politiky vůči konfliktu v Sýrii.

„Poté, co došlo k prvním demonstracím a tak dále, prezident Asad chtěl reformy,“ řekla v Interview ČT24 velvyslankyně ČR v Damašku. Na diplomatku, která proklamuje, že má s prací v oblasti dvacetiletou zkušenost, je to asi stejně nešťastné jednání jako její fotografie s „Damašským týmem mladých dobrovolníků“. Pod daný snímek si totiž režim následně s chutí připojil komentář o tom, jak Eva Filipi vyzdvihla, nakolik si syrská omladina uvědomuje nebezpečí konspirace, které Sýrie čelí.

Přestože se Eva Filipi omluvila za své pochybení v případě setkání s prorežimními aktivisty a připustila, že si jako zkušená diplomatka měla uvědomit, o co této skupince syrské mládeže při předávání daru českému lidu skutečně šlo, po pečlivém poslechu celého rozhovoru na ČT24 tento čin zapadá do zjednodušujícího a v podstatě i jednostranného diskurzu, kterým velvyslankyně o situaci v Sýrii hovoří.

Z úst paní Filipi ani jednou během celého rozhovoru nezaznělo slovní spojení lidská práva ani politování nad činy režimu Bašára Asada, natož přisouzení jakékoliv legitimity odporu proti syrskému režimu. Navíc stojí za to se pozastavit i nad tím, jak může někdo uvěřit, že v zemi, kde probíhá občanská válka a v centru moci stále tuhou rukou vládne policejní režim, je možné, aby se k ambasádě dostavila skupinka mladých Syřanů předat dar za české setrvávání v zemi bez jakýchkoli postranních úmyslů.

Vystoupení paní Filipi je hodné kritické pozornosti už jen proto, že v něm veřejně hovořila z pozice představitelky státu, která by tedy měla mít vhled, zkušenosti a informační zdroje k tomu, aby si udělala hodnověrný obraz skutečnosti. Řada diváků tedy její stanoviska přejala coby argumentační dogma, které konečně naplno vyjádřilo „jak to je“ a stalo se důvodem, proč je třeba šmahem odmítnout snahy o změnu syrského režimu coby zahraničně-džihádistické spiknutí či pomoc opozici.

Paní Filipi například zlehčuje (v čase videa 18:54) informaceAmnesty International, které mluví o nevybíravém násilí vůči civilistům ze strany režimních sil ve městě Aleppu slovy: „proč Amnesty International toto [situaci v Aleppu] považuje za vrchol brutality, to nedovedu posoudit, protože těch brutálních činů je po celé zemi bezpočet“ a komplikovanou situaci ve městě zároveň zužuje pouze na boj a vyřizování účtů provládního a protivládního kmene.

Přitom je z dostupných západních zdrojů (např. od pracovníků Human Rights Watch z místa dění) zcela zřejmé, že syrská armáda syrské civilisty, kteří před pekárnami čekají ve frontách na chleba, skutečně ostřeluje. Tímto se článek nesnaží snížit ukrutnosti, ke kterým dochází i ze strany rebelů, ale upozornit na to, že není únosné ignorovat zločiny jedné bojující strany slepým poukazováním na zvěrstva té druhé.

Jedná se o stejnou metodu účelového posouvání tématu diskuze, jako je například chvíle, kdy velvyslankyně ve své odpovědi moderátorovi (17:22) ignoruje fakt, že v Sýrii umírají tisíce lidí, a místo toho se výhradně soustředí na mediální válku vedenou proti režimu ze strany katarské al-Džazíry a saúdské al-Arabíji. Kvalita syrského zpravodajství těchto televizí je sice diskutabilní, ale řada jimi prezentovaných či obdobných informací je předkládána mimo jiné i zástupci Amnesty International a Human Rights Watch, kteří se pohybují dlouhodobě přímo na místě.

Je důležité si uvědomit, že důvodem, pro který není možné objektivně si ověřit některé informace přicházející ze Sýrie, je skutečnost, že to byl právě režim Bašára Asada, který ze Sýrie vyhnal zahraniční novináře, aby se svět k objektivním informacím nedostal a informační válka se tak mohla pod taktovkou režimu (jakož postupně i části povstalců) plně rozjet. To nakonec tvrdí i samo MZV ČR.

Eva Filipi ve svém televizním vystoupení také používá svérázný diskurz, v němž směšuje režim a stát. V očích velvyslankyně se nestřetává opozice a režim, ale rebelové a stát, případně rebelové a „vládní síly“ (viz např. 15:00). Tam, kde moderátor hovoří o režimu, Filipi mluví o „vládě“. Nejde o slovíčkaření, protože takovéto vyjadřování prezentuje konflikt jako střet sil pořádku a zákonnosti se silami chaosu a ničení.

Při poslechu rozhovoru se tak nelze ubránit pocitu, že paní Filipi počínání režimu schvaluje, protože zajišťuje „pořádek“ před otravnými rebely. Velvyslankyně svojí rétorikou opozici upírá legitimitu vést ozbrojený odpor a popírá skutečnost, že režim svojí agresivní reakcí vůči demonstracím a posléze povstání metamorfoval v těžce ozbrojenou a brutální alawítskou milici, přičemž syrský „stát“ byl při této evoluci režimem odvržen jako břímě se všemi hrůzami, které to zbídačenému syrskému obyvatelstvu přináší.

Paní Filipi také žongluje s formulacemi z hlediska času. V jejím podání (od 15:56) v Sýrii „dlouho nic nebylo“ (že by šlo o ty dva měsíce od revoluce v Tunisku?) a pak „prezident Asad chtěl reformy“, ale než je podle paní Filipi stihl uskutečnit, tak se to „všecko zauzlilo“ a náhle tu bylo ozbrojené povstání. Podle jejích slov je vinou ostatních aktérů, že nedali Asadovi dostatek času na reformy, což dokládá například slovy: „my jsme řekli s Asadem pryč, a jak jsme si to zkomplikovali, jak se to zamotalo (25:40).“

Režim měl přitom na reformy zhruba tři čtvrtě roku, čas ale využil ke stupňujícím se represím, až se zhruba počátkem tohoto roku převážně nenásilné demonstrace změnily v ozbrojený odpor a následně občanskou válku. Sama OSN přitom režim varovala, že pokud bude ve své brutalitě pokračovat, vývoj takto nejspíše skončí.

Aby obhájila setrvávání českých diplomatů v Sýrii – ČR je jednou ze čtyř posledních zemí EU, které mají v Damašku své zastoupení (těmi dalšími jsou Rumunsko, Bulharsko, Kypr), opírá se paní Filipi o další problematická tvrzení. Podle jejích slov „Syřané jako takoví velmi vnímají, že jsme zůstali, velmi pozitivně vnímají a váží si toho.“ Dále paní Filipi k tomuto dodává, že „to vůbec neznamená pro-režimní nebo proti-režimní, to je prostě přítomnost, která je vnímána syrským obyvatelstvem velmi dobře (13:28).“

Je na místě ptát se, co vede paní Filipi k této jistotě. Není pochyb o tom, že pro-režimní Syřany to určitě těší a vykládají si to jako podporu ČR Asadovu režimu, jak jsme například mohli vidět při již několikrát zmiňovaném předávání daru za české setrvávání v zemi (viz také oficiální video). Naopak Syřané žijící v Čechách, kteří proti režimu Bašára Asada vystupují, české setrvávání v Sýrii odsuzují, a to i syrští křesťané a ti, jejichž syrské či česko-syrské rodiny v Sýrii zůstávají.

Paní Filipi se domnívá, že odcházet ze Sýrie by bylo bezvýznamné, protože „politická gesta dělati je správné, ale jedině v případě, že mají svůj dopad.“ V situacích jako je tato, kdy nelze dělat mnoho, bývají však právě takováto symbolická politická gesta důležitým vyjádřením podpory a jasného stanoviska malých aktérů, jako je ČR.

Za pozoruhodný se dá také označit způsob, jakým paní Filipi přebírá rétoriku režimu s ohledem na sektářské rozpory a ochranu minorit. Zatímco křesťané jsou podle paní velvyslankyně jednotnou entitou, která stojí za režimem Bašára Asada a „naprosto nechápe, proč Evropa podporuje povstalce,“ protože alawitský systém sloužil jako „ochránce křesťanů“, Svobodná syrská armáda (FSA) je dle ní nejednotná skrumáž rebelů – „každý, kdo má v ruce zbraň, si dnes říká Svobodná syrská armáda“.

Na základě jednání části rebelů ale nelze odsoudit celou FSA ani odepřít opozici legitimitu. Navíc stejně jako je nejednotná FSA, jsou nejednotní i křesťané ve své podpoře režimu Bašára Asada. Spíše, než aby křesťané stávající režim podporovali, obávají se křesťané džihádistů přicházejících do Sýrie zvenčí a toho, co přijde po pádu režimu (především scénáře, který potkal irácké křesťany po válce v roce 2003). Považování Asada za ochránce syrských křesťanů a křesťany za jednotné těleso je mylné a odpovídá propagandě, kterou režim razí, aby se skrze sektářské rozpory a ochranu minorit udržel u moci. Asad byl a je ochráncem křesťanů a dalších minorit pouze tehdy, pokud se mu to hodí.

Na závěr se hodí citovat Syřana žijícího v českých zemích, který v reakci na vystoupení paní velvyslankyně poznamenal: „Co říct… jen to, co říkám pořád dokola. Už tam konečně pošlete nějakého rozumného člověka. Paní Filipi ve svém věku patří do staré Sýrie, kde se nic nedělo. Už rok a půl událostí v Sýrii mění celý region a česká diplomacie tam drží starou paní, která poslouchá babské řeči svých kamarádek v Sýrii, jejichž rodiny z toho zločineckého režimu profitují, a pak to vydává za diplomatický postoj České republiky.“

V tomto kontextu je třeba říci, že pokroucený a opakovaně prezentovaný veřejný výklad syrského konfliktu z úst české velvyslankyně skutečně může vyznívat jako diplomatický postoj České republiky a zastiňuje tak některé pozitivní kroky české diplomacie ve vztahu k válce v Sýrii. Pokud by česká diplomacie plně akceptovala stanoviska paní Filipi, pak by česká zahraniční politika vůči Sýrii byla blíže Rusku nežli EU.

Nevnímáme vystoupení paní Filipi jako totožné s českou politikou vůči Sýrii. Řada konkrétních kroků České republiky je totiž s interpretací konfliktu ze strany velvyslankyně v rozporu. Příkladem budiž tři miliony korun pro UNHCR pro syrské uprchlíky v regionu, tři a půl milionu korun pro ICRC na výdaje uvnitř Sýrie, dále pak nedávno vypsané humanitární dotační řízení pro pomoc syrskému obyvatelstvu určené českým občanským sdružením a pokračování programu humanitárních evakuací MEDEVAC pro státní příslušníky Sýrie, v jehož rámci již byli do ČR přepraveni první pacienti z řad syrských uprchlíků, kteří zde podstoupí léčbu.

Podle OSN a Červeného kříže je v Sýrii občanská válka, režim se chová brutálně a umírají při tom tisíce lidí. Tváří v tvář této skutečnosti jsou výroky paní Filipi stejnou fackou do tváře lidských práv jako projev premiéra Nečase o „dalajlamismu“.

Původní vydání: Co všechno česká velvyslankyně na ČT24 o Sýrii neřekla?

Přejít
Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1201
arabské jaro 312
konflikt v Sýrii 245
Česká republika 2264
česká zahraniční politika 968
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz