Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Co Obama neřekl…

Jan Kužvart Jan Kužvart / Ed. 8. 1. 2016

Spojené státy se zásahem v Sýrii zpočátku nečekaly ani na přijetí či odmítnutí Brity navržené rezoluce v Radě bezpečnosti OSN, ani na výsledky šetření inspektorů OSN na místě. I mezinárodní „koalice ochotných“ byla dávána dohromady ve značném shonu a na základě důkazů, které nepřesvědčily ani britský parlament. Co USA k útoku vede, že tak spěchají? Skutečně uvedl americký prezident Barack Obama ve svém nedávném projevu všechny hlavní důvody k zásahu v Sýrii?

Tak pravil Obama

Nejdříve se podívejme, co vše americký prezident ve svém klíčovém projevu řekl. Například opakovaně vypíchl motiv nutnosti reakce na masakr dětí a civilistů ze strany vlády, která použila barbarskou zbraň na vlastní populaci. V rámci americké kultury je totiž zabíjení dětí bráno jako jedno z největších barbarství a útok vlády na vlastní občany pak jako dostatečný důvod ke ztrátě její legitimity a spravedlivému potrestání.

V projevu také došlo na definování masakru coby ohrožení národní bezpečnosti, neb porušuje mezinárodní normy, které Spojené státy pomáhaly po druhé světové válce vybudovat, ohrožuje regionální spojence USA včetně Izraele a může být signálem pro ostatní režimy a teroristické skupiny, jež se doposud kvůli obavám z trestu zdráhaly chemické zbraně použít.

V neposlední řadě byl také zdůrazněn závazek a povinnost USA jednat. Prezident Obama použil silná slova, když pravil: „Nemůžeme vychovávat naše děti ve světě, kde si nebudeme stát za tím, co řekneme, za smlouvami, které podepíšeme, za hodnotami, které nás definují. (…) Jsme Spojené státy americké a nemůžeme a nesmíme zavřít oči nad tím, co se stalo v Damašku.“ Je proto podle něj nutné syrský režim potrestat, odstrašit a degradovat jeho kapacity podobný útok zopakovat.

Je to všechno?

Na jednu stranu si myslím, že Barack Obama uvedl pravdivé důvody k zásahu, jakkoliv se tyto dají v různých momentech morálně zpochybnit, protože ani USA nemají čistý štít, když přijde na užití chemických zbraní. Vzpomeňme na Vietnam. Na druhou stranu je ale otázkou, zda ve skládačce tohoto komplexního a ne zrovna nedůležitého rozhodnutí něco nechybí.

Barack Obama se totiž do zásahu v Sýrii takřka „hrne“ i přesto, že není jasné, co bude následovat po něm. Jaké další kroky a důsledky bude zásah mít a jak na ně budou USA reagovat. Celá záležitost se dá částečně chápat jako demonstrace síly mocenským konkurentům, zde zejména Rusku, a jejich regionálním klientům. USA totiž opakovaně tvrdí, že mohou zaútočit kdykoliv a bez ohledu na kohokoliv. Opakovaně zaznívá, že armáda je připravena a prezidentovi jen stačí vydat rozkaz.

Celé to chřestění zbraněmi však podle mne za roztržku v mezinárodních vztazích nestojí. Vždyť přece opakovaně zaznívá, že americký útok může ve výsledku umožnit teroristům chemické zbraně získat či podpořit zavilé nepřátele USA, zejména al-Káidu. V neposlední řadě je zde také riziko, že špatně mířená americká střela může bojové chemické látky nikoliv zničit nýbrž rozptýlit do ovzduší a způsobit civilní ztráty. Tak proč to odhodlání k zásahu?

Za vším hledej Írán

U více odborníků se objevuje myšlenka, že celý tento podnik je ve skutečnosti o hlavním mocenském konkurentu USA na Blízkém východě, Íránu. Američané se vždy snažili na prvním místě v jakémkoliv konfliktu snížit vlastní ztráty. Co když je tento nerovný a omezený duel mezi USA a syrským režimem coby íránským spojencem pokusem, jak se za málo peněz a s relativně malým rizikem vyhnout hrozbě budoucí přímé konfrontace?

Írán bez syrského režimu nemůže hrát efektivně roli regionální mocnosti. Oslabení syrského režimu tak skýtá USA možnost, jak íránskému mocenskému vzestupu přistřihnout křídla. Potrestání útoku chemickými zbraněmi k tomu pak dává příležitost. Navzdory všem konspiračním teoriím se USA nijak urputně nesnaží o změnu syrského režimu. Současná spíše patová situace na bojišti jim v zásadě vyhovuje, protože Íránu odčerpává zdroje na válku, jejíž konec není v dohledu a které se tento aktér nemůže vyhnout, pokud nechce přijít o svého klíčového syrského spojence.

V neposlední řadě je to od Spojených států také signál. Signál vůči Rusku a Íránu, že sice Sýrie patří jim, ale Americe patří svět a ten je řízen pravidly, která si USA sice občas vytvářejí samy, ale hrát podle nich musí všichni. Jedním z těchto pravidel je, že chemické zbraně se navzdory vůli Američanů užívat proti vlastní populaci nebudou. Nikde a nikým. Tečka. Kdo to pochopit nehodlá, ten bude čelit následkům. Ve výsledku zde proto nejde o Sýrii, ale o globální politiku a mezinárodní řád. USA to vidí zcela jasně: ony jsou jeho konečným soudcem a je-li to třeba, tak i porotou a vykonavatelem trestu. Sýrie nebude výjimka.

Původní vydání: Co Obama neřekl…

Přejít
Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1182
Evropa 2914
Evropská unie 1846
USA 850
konflikt v Sýrii 247
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz