Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Čínský pohled na korejskou krizi

Ivana Karásková Ivana Karásková / Ed. 21. 11. 2015

Sobotní vyjádření čínského premiéra Wen Ťia-paa v Soulu, podle nějž Čína nebude chránit toho, kdo potopil jihokorejskou válečnou loď Čchonan, ať už je to kdokoli, představuje první aktivní krok čínského vedení vůči krizi, která na korejském poloostrově panuje od 26. března. Čína doposud zachovávala mlčení a vyzývala Jižní Koreu a další strany ke zdrženlivosti. Za toto jednání, interpretované jako snaha o ochranu svého severokorejského spojence, si vysloužila kritiku z mnoha stran. Otázkou tedy je, proč dosud „kryla" Kimův režim - za předpokladu, že platí závěry mezinárodní komise, podle nichž loď, na níž zahynulo 46 námořníků, skutečně potopilo severokorejské torpédo.

Důvody, které vedly KLDR k vojenské akci, jež je nejen porušením podmínek příměří na poloostrově, ale de iure také aktem agrese, jsou díky uzavřenosti režimu pro pozorovatele hádankou. Lze spekulovat o tom, že jednou z příčin může být snaha nemocného Kim Čong-ila konsolidovat svou moc před jejím předáním pravděpodobnému nástupci, třetímu synovi Kim Čong-unovi. Ten bude nepochybně potřebovat pro své případné vládnutí podporu armádních špiček. Nelze však vyloučit ani možnost, že Kimova schopnost ovládat armádu je už jen omezená a v severokorejském vedení by mohly v současné době spolu soupeřit o moc různé frakce. V tom případě je otázkou, jestli Kim torpédový útok skutečně nařídil. V neposlední řadě se strach z jihokorejské invaze Kimovi hodí pro odvrácení pozornosti domácí populace, tvrdě postihnuté důsledky nedávno provedené „měnové reformy“ a uzavření černých trhů s potravinami.

Potopení Čchonanu však mohlo posloužit i zahraničněpolitickým cílům režimu. Vyslalo signál jihokorejským konzervativcům, včele s prezidentem I Mjong-bakem, jaké důsledky může mít opuštění politiky vstřícných kroků – tzv. sunshine diplomacy – vůči KLDR. Jako méně pravděpodobná se jeví domněnka prosazovaná řadou amerických analytiků zabývajících se korejskými vztahy, podle níž se Severní Korea snažila potopením zhoršit pozici jihokorejského prezidenta před zítřejšími volbami 4000 starostů. Mnohem zásadnějším důvodem pro potopení lodi může být snaha Kim Čong-ila zcela zablokovat šestistranná jednání o severokorejském jaderném programu.

Jižní Korea reagovala na potopení lodi velmi uvážlivě. Zdržela se vojenské odvety a místo toho využila arzenál diplomatických možností, počínaje přerušením vzájemných vztahů přes zablokování námořních cest, které Severní Korea využívá pro zásobování, až po vytvoření koalice se Spojenými státy, která má prosadit zpřísnění ekonomických sankcí vůči KLDR na půdě OSN. Od počátku však bylo jasné, že skutečně účinné sankce se podaří schválit pouze tehdy, pokud se k nim připojí Čína. Ta je nejdůležitějším spojencem Kimova režimu, hlavním obchodním partnerem, významným investorem a dodavatelem poloviny severokorejských energetických zdrojů.

Čínské zájmy se do značné míry shodují se zájmy Jižní Koreji – liší se však nástroje, které obě země používají. Ani jedna z nich si, upřímně řečeno, nepřeje eskalaci napětí na poloostrově do míry, která by hrozila vojenským konfliktem. I za předpokladu jihokorejského vítězství není totiž vůbec jasné, zdaje Jižní Korea na sjednocení se zbídačeným a nestabilním severem připravena. Čína by v takovém případě přišla o zdroj levného nerostného bohatství, musela by pravděpodobně čelit masové vlně uprchlíků a riziku vzniku dočasného jihokorejského protektorátu nebo rozšíření území Jižní Koreje až ke svým hranicím. Pro obě země sousedící s KLDR je navíc představa války spojena s obavou z použití severokorejského jaderného arzenálu.

Pro čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa a premiéra Wen Ťia-paa má však korejská krize i další, domácí rozměr. Přímým odsouzením spojence za potopení lodi Čchonan by čínské vedení dalo najevo, že nevěří v nevinu Kimova režimu, a ztratilo by tvář. Za zmínku také stojí postoj nejvyšších představitelů čínské armády, kteří v mnoha případech pamatují korejskou válku, kde Čína stála na straně Severní Koreje. Hlasy a podporu armádních špiček budou přitom Chu a Wen potřebovat pro prosazení svých vybraných nástupců na posty prezidenta a premiéra v roce 2012.

Z tohoto úhlu pohledu je pasivita a neochota Pekingu odsoudit Kimův režim za potopení jihokorejské válečné lodi jeví pochopitelněji. Čínské vedení si dobře uvědomuje, že pro ně má nepříjemné mezinárodní důsledky, a snaží se je zmírnit neadresným prohlášením o tom, že nebudou krýt aktéry útoku. V praxi se však pravděpodobně dočkáme toho, že Peking vyčká uklidnění situace a po té zablokuje zpřísnění ekonomických sankcí na půdě Rady bezpečnosti OSN. Pokud Čína bude na vzniklý konflikt dále reagovat, bude to spíše cestou neveřejnou a případné výtky se odbudou za zavřenými dveřmi v Pchjongjangu.

Původní vydání: Čínský pohled na korejskou krizi

Přejít
Tagy
Tagy
Asie 572
mezinárodní bezpečnost 1150
Čína 682
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz