Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Budeme svědky miniaturizace a kouskování států

Michal Thim Michal Thim / Ed. 18. 2. 2016

Rozhovor s Michalem Thimem uskutečnil redaktor MF Dnes Milan Vodička.

Kdo sleduje výměnu názorů kolem Kosova, musí mít skoro dojem, že teď budou vznikat nové státy, jako když padá domino. Posílí příklad Kosova separatisty?

V konečném výsledku je jistě posílí. Ale neznamená to, že dojde k nějaké řetězové reakci. Kosovo je zvláštní případ. Mělo mezinárodní podporu a to ti ostatní separatisté většinou nemají.

A má to v konečném důsledku takový význam? Není důležitější hlavně tah separatistů na branku?

Třeba Abcházie vyhlásila nezávislost už v půli 90. let a dosud se jí nedostalo podpory. Není to ojedinělý případ. Je proto opravdu důležité, zda existuje politický zájem zvenčí nový stát podpořit, a nakolik je silný.

V Kosovu se odtrhla část území proti vůli suverénního státu. Není to nebezpečný precedent?

Není to nic nového a z hlediska mezinárodního práva nelegálního. To řeší až skutečnost, jestli je nový stát schopen uhájit nezávislost a jak vychází s jinými státy. Kosovo porušilo srbské právo, ale ne mezinárodní, protože to takové věci neřeší.

Nenahrálo opravdu Kosovo věci separatistů jinde ve světě?

Jak se to vezme. Oni to samozřejmě budou brát jako povzbuzení. Ale někdo je musí podpořit. To je rozhodující. Jinak jejich prohlášení o svrchovanosti a nezávislosti skončí jen u slov, která vyzní hluše.

Můžeme v dohledné době čekat nějaké nové státy třeba v Evropě?

To je těžké říct. Na jedné straně jsou tady některé tlaky, na druhé však je Evropská unie, která má mechanismy, jak utlumit radikální hnutí.

Jak to dělá?

Třeba důrazem na podporu chudších regionů, protože tím oslabuje pnutí.

Kdyby Vás nějací separatisté požádali o radu, jaké si mají vzít z Kosova poučení, co byste jim řekl?

Že si musí získat silný zájem silných hráčů.

Není to vlastně normální, že státy vznikají a zanikají? Češi žili za posledních sto let v několika, viděli zánik NDR, ale i zdánlivě neochvějného obra SSSR…

Takové věci se budou stávat i v budoucnu, i když mezinárodní společenství je v tomhle ohledu konzervativní. Státy nerady vidí změny hranic, protože to často přináší vychýlení ze stability. A navíc se to může přihodit i jim. Svět se bude pořád potýkat s nesouladem dvou protichůdných principů – práva na sebeurčení a principu neměnnosti hranic. Ty mohou jít logicky proti sobě.

Co tedy můžeme očekávat? Když se ohlédneme zpět, zjistíme, že už dlouho nevznikají nějaké větší státy spojováním těch malých, spíš vidíme vznik malých států drobením těch velkých.

Státy se většinou neslučují. Jedině se snad spojilo Německo, ale to byl jiný případ, konec umělého rozdělení. Státy se spíše rozpadají, jak končí různé mnohonárodnostní federace.

To znamená, že budeme svědky miniaturizace a kouskování států?

Asi ano. Podívejte, rozpadla se Jugoslávie a teď se hovoří i o rozpadu Bosny a Hercegoviny jako jednoho z nástupnických států. Ostatně samostatné malé Kosovo se může také rozpadnout na ještě menší celky, pokud se odtrhnou kosovští Srbové.

Původní vydání: Budeme svědky miniaturizace a kouskování států

Přejít
Tagy
Tagy
mezinárodní bezpečnost 1073
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz