Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Běloruská reakce na ukrajinskou krizi

Pavel Daněk Pavel Daněk / Ed. 2. 1. 2016

Po prvotním mlčení a snaze o maximální soustředění se na potlačení jakýchkoli zárodků občanských protestů, se běloruský establishment přeci jen začal v ukrajinské krizi více angažovat. Prohlášení Aleksandra Lukašenka i Vladimira Makeje na dané téma se staly již rutinou. Interpretace těchto vyjádření a vůbec celkový postoj Běloruska k dění na území jeho jižního souseda však tak jasný není. To plyne ze zřejmého pragmatismu Minsku a z něj vyplývající snahy udržet dobré vztahy jak s Moskvou tak Kyjevem, což může mít za následek občasnou zmatenost v očích vnějšího pozorovatele.

Postoj Běloruska vůči dění na Ukrajině

Pád Viktora Janukovyče Lukašenko přisoudil zkorumpovanosti jeho režimu a snažil se působit co nejméně překvapeně. Dokonce upozorňoval na to, jak dobré má vztahy s prvními „majdanovci“ – tedy lidmi okolo Viktora Juščenka. Externí hráče nabádal k nevměšování se do vnitřních ukrajinských problémů a směrem k domácí populaci poukazoval na nebezpečí nestability a hrozících problémů. Tím se mu dařilo umně působit na obyvatelstvo, které pod tlakem jeho propagandy, že stabilita je pro lid jednou z nejpotřebnějších věcí, nevykázalo za diskutované období žádnou zásadní formu odporu.

Již od počátku ukrajinské krize se Aleksandr Lukašenko snažil udržovat dobré vztahy s hlavními představiteli Ukrajiny. Jeho březnová schůzka s Aleksandrem Turčinovem byla  zakončena prohlášením, že obě strany dosáhly plného pochopení ve všech problematických otázkách. Když poté Petro Porošenko vyhrál volby, srdečně mu jako svému známému k vítězství blahopřál a přijel i na jeho inauguraci do Kyjeva. Ze zemí spadajících do Společenství nezávislých států tak kromě něj učinil pouze moldavský prezident Nicolae Timofti. Při té příležitosti běloruský lídr vyjádřil ukrajinské vládě podporu v boji s povstalci a jasně prohlásil, že ozbrojenci bojující proti Ukrajincům musí být zničeni. Tato prohlášení jen podtrhovala jeho předešlé kroky, ve kterých odmítal uznat referenda o osamostatnění pořádaná povstalci v Luhanské a Doněcké oblasti či jakoukoli formu federalizace Ukrajiny.

Zájem na udržení dobrých vztahů s Kyjevem je veden strachem z ruské rozpínavosti i ekonomickými zájmy. V roce 2013 byla Ukrajina druhým nejdůležitějším obchodním partnerem Běloruska, na jejíž území směřovalo přes 11% jeho exportu. Tohoto výsledku bude v probíhajícím roce při pohledu na klesající vývoz produktů na Ukrajinu dosáhnuto jen stěží. Pro stagnující běloruskou ekonomiku je každá takováto ztráta bolestivá a propad v obchodu s Ukrajinou za první kvartál tohoto roku o téměř 14% je značnou ztrátou. Proto se běloruské vedení nikterak nezdráhalo neodsouhlasit ruský návrh na zavedení dovozních cel pro ukrajinské výrobky vznesený na zasedání Euroasijské ekonomické komise 23. června tohoto roku. Tím bylo Moskvě naznačeno, že obchod s Ukrajinou je pro Bělorusy něco, čehož se budou zdávat jen s velkými obtížemi.

Snaha nerozhněvat si Moskvu

 

Postoj prezidenta Lukašenka vůči Rusku je asi možné nejlépe ilustrovat na jeho pozici ke Krymu. K problematice se vyjádřil na tiskové konferenci v březnu 2014. Tam řekl: „Krym je dnes částí Ruské federace. Je možné to uznávat či neuznávat, situaci to ale nijak nezmění.“ Dále poukázal na mezinárodní paralely, které je dle něj k probíranému problému možné přiřadit. Prohlásil, že Irák byl také nezákonně rozbombardován a všichni to věděli. I přes to, jak Lukašenka tvrdí, státy NATO americké akce proti Bagdádu podpořily. Vysvětlení je dle něj nasnadě – byly vázány spojeneckými smlouvami. Stejně tak je Bělorusko vázáno spojenectvím s Ruskem. Běloruský lídr tedy neváhal upozornit na to, že již stačil informovat Vladimira Putina o tom, že Bělorusové budou vždy stát za Ruskou federací. Tedy i nyní v případě anexe Krymu a neutuchající krize na Ukrajině. Nic na tom nemění ani Lukašenkovo zjevné znechucení z celé situace a sympatie k Ukrajincům.

Pokud ve snaze udržet si dobré vztahy s Ukrajinou hrála velkou roli ekonomika, ve vztahu s Ruskem je role peněz ještě zásadnější. Rusko je zdaleka největším obchodním partnerem Běloruska. Zásadní jsou pro Minsk levné dodávky ropy a zemního plynu, zapomínat se nedá ani na každoroční ruské půjčky běloruskému státu sloužící k umoření zahraničního dluhu. Ta poslední v půli června 2014 činila 2 miliardy dolarů. Bez těchto ekonomických pobídek by se běloruské hospodářství jen stěží mohlo udržet a plnit své mezinárodní závazky. Při pohledu na klesající devizové rezervy země, které se od počátku roku do 1. května zmenšily o více než 17% a četné závazky u mnoha věřitelů lze tvrdit, že tato půjčka postačí jen na několik měsíců a na konci roku bude třeba další. Není pochyb o tom, že Rusko bude nejpravděpodobněji osloveno jako první.

Konflikt na Ukrajině opět zvyšuje význam geopoliticky nezajímavého Běloruska, které se stává strategickým partnerem Ruska a zásadním spojencem v oblasti jeho euroasijských integračních snah. Po odvrácení Ukrajiny na Západ je Bělorusko pro Rusko i významným vojenským spojencem v obavách o možném rozšíření vojenské přítomnosti NATO v regionu. Již méně má Bělorusko Rusku co nabídnout v hospodářské oblasti. Snad jen příslib privatizace některých důležitých státních podniků. Ovšem i tato otázka je ve vyjednáváních bolestivou, poněvadž jedním ze zásadních pilířů běloruského státu je ideologie postavená na tom, že stát má kontrolovat nejdůležitější hospodářská odvětví v zemi a mít tak chod země co nejvíce pod kontrolou.

Podpora Ruska u lidí roste. Lukašenko promluvil bělorusky

Zejména díky vlivu ruských médií došlo v Bělorusku k jasnému přiklonění se populace na stranu Moskvy. Výsledkem je paradoxní situace, kdy prezident Lukašenko je na první pohled méně proruský než velká část obyvatel jeho státu. Tyto tendence lze ilustrovat na průzkumech běloruského think-thanku IISEPS sídlícího v Litvě. IISEPS v březnovém průzkumu uveřejnil, že při otázce, jestli by se Bělorusko mělo radši sjednotit s Ruskem či jestli by mělo preferovat vstup do EU, odpovědělo 51,5% tázajících tak, že při takovém výběru by volili sjednocení s Ruskem. To je nárůst téměř o 15% oproti prosinci 2013. Trendy poukazující na rostoucí oblíbenost Ruska v Bělorusku jsou přitom pozorovatelné i na ulicích běloruských měst, kde množství ruských symbolů přibývá závratnou rychlostí.

Prezident Lukašenko na tyto nálady zareagoval velice netradičním způsobem. To když 1. července k národu poprvé po dvaceti letech promluvil v běloruštině. Takovýto krok je od hlavy státu, která mluví výhradně rusky a dle opozice stojí za úpadkem a krizí běloruského jazyka, něčím nevídaným. Otázkou jen zůstává, jestli šlo o ojedinělý výstřelek, či předzvěst toho, že se Bělorusko vydá „kazachstánskou cestou“ a bude se snažit o větší nezávislost a samostatnost a to i v jazykové oblasti. Je také třeba upozornit na to, že společně s oblibou Ruska mírně stoupla i podpora samotného Lukašenka, který dokázal sklidit plody své propagandy a těžil s relativního klidu v zemi.

Právě tím lze do určité míry vysvětlit sebevědomé vystoupení v běloruštině. Běloruský lídr již silně vnímá blížící se prezidentské volby v roce 2015 a tímto vystoupením se mohl pokusit dát Rusům najevo, že je připraven hájit svou do určité míry nezávislou pragmatickou politiku. Na druhé straně je také patrné, že v současnosti jej může ohrozit pouze více proruský kandidát. S ohledem na oteplení ve vztazích s Evropou a hospodářskou závislost na Rusku, bude sledování kroků Aleksandra Lukašenka nesmírně zajímavým.

Zhodnocení situace

Bělorusko se k Ukrajině staví mnohem přívětivěji, než by se na první pohled mohlo zdát. Prezident Lukašenko od počátku krize udržoval přímé styky s přechodnou ukrajinskou vládou a zvolení Petra Porošenka prezidentem přivítal. Ve svých krocích a komentářích vždy poukazoval na spojení Běloruska a Ukrajiny a volal po klidu zbraní a dialogu. Anexi Krymu označil v podstatě za nezákonnou, ale de facto ji přijal. Referenda povstalců na východě Ukrajiny odsoudil a nově vzniklé republiky uznávat nehodlá.

Jeho vztahy s Ruskem jsou ale natolik silné a důležité, že se k něčemu většímu než k odmítnutí dovozních cel na ukrajinské výrobky na půdě Euroasijské ekonomické komise zatím neodhodlal. Aleksandr Lukašenko se ale bude určitě snažit zachovat svoji do jisté míry nezávislou politiku a těžit ze své rostoucí popularity. To může ve vzájemných vztazích s Ruskem působit mírné tenze. Čekat zásadnější odklon od ruských pozic ale nemůžeme. Hospodářská závislost Bělorusů na svém východním sousedovi je totiž natolik zásadní, že si výraznější rozhádání s Moskvou nemůže dovolit.

Původní vydání: Běloruská reakce na ukrajinskou krizi

Přejít
Tagy
Tagy
Bělorusko 187
Evropa 2915
Postsovětský prostor 426
Rusko 975
Ukrajina 828
ukrajinská krize 454
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz