Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Arábie, myslíš to upřímně?

Tereza Adamcová / Ed. 22. 2. 2016

Jemen je zemí předků Usámy bin Ládina a také oblastí, která dlouho skýtala útočiště jeho příznivcům. Z Jemenu mířili džihádisté do Afghánistánu a Iráku i plánovali útoky proti západním cílům. A právě v této zemi uprchlo v pátek 3. února 23 vězňů, z nichž přinejmenším 13 bylo ve výkonu trestu za činy související s terorismem a napojení na síť al-Káida. Uprchli z přísně střeženého objektu tajné služby PSO (Political Security Office) zodpovědné přímo prezidentu Sálihovi, a to v samém centru metropole Sanaa. Jemenská tisková agentura SABA o události mlčí a webové stránky Yemen Times (jedněch z mála nezávislých novin v Jemenu) nefungují. Nicméně Washington vyjádřil „hluboké znepokojení“ a označil Jemen za pochybného spojence v boji proti terorismu. USA budou žádat větší kontrolu nad věznicemi, kde jsou členové al-Káidy umístěni.

Příliš propustné věznice

Na svobodu se dostal Džamál Al Badawí, organizátor útoku na americkou válečnou loď Cole v Adenu v říjnu 2000, odsouzený na 15 let. Dalšími uprchlíky jsou podle Interpolu Fawáz Jahjá Al Rabií, organizátor útoku na francouzský tanker Limburg v říjnu 2002, a americký občan Jaber Elbaneh, patřící k „lackawanské šestce“, skupině obviněné v USA z poskytování materiální podpory terorismu a absolvování výcviku v táborech al-Káidy v Afghánistánu. Přitom Badawí utekl ze zařízení spravovaného PSO již podruhé. Po útěku se skupinou deseti odsouzených z žaláře v Adenu v dubnu 2003 byl dopaden až o rok později a jistí jemenští představitelé se snažili nárokovat odměnu na jeho dopadení vypsanou Washingtonem ve výši milionů dolarů.

Nyní se hledají komplicové a jsou vyslýcháni zaměstnanci PSO. Akci by totiž bez podpory zevnitř nebylo možné technicky provést. Podiv vzbuzuje fakt, že všichni odsouzení sdíleli jednu celu umístěnou v podzemí objektu, odtud prokopali tunel 40 m dlouhý až do mešity mimo areál objektu – tunelem prošli a mešitu opustili společně s věřícími. Kopali prý lžícemi a v cele přitom hráli fotbal, aby podezřelé zvuky nebyly slyšet. Nebo spíše čekali, až se k nim prokope někdo z mešity, aby bylo možné nenápadně odvézt tuny hlíny? Ať tak nebo tak, v bezpečnostních silách i samotném PSO se zřejmě najde řada sympatizantů s al-Káidou. Bývalý jemenský diplomat Ahmad Al Hasaní, žádající o politický azyl v Británii, vojenské složky dokonce obvinil z podílu na útoku na loď Cole. Al Hasaní v té době velel jemenskému námořnictvu. Tyto spekulace byly samozřejmě dementovány.

Vzhledem k sofistikované organizaci útěku a pozdě nastartované pátrací akci se uprchlíci zřejmě v Sanaa nezdrželi dlouho. Mohou se ztratit ve východní Africe. Například směrem do Somálska čile pendlují pašerácké lodě s uprchlíky a zbraněmi, ačkoli je tato země pod zbrojním embargem OSN. Další možností jsou hory na severu, kam vládní kontrola nesahá a kde se již od roku 2004 vedou tuhé boje s přívrženci šejcha Badruddína Al-Huthího. Navíc Badawí podle Interpolu možná utekl dříve než zbytek vězňů. Prezident Sálih odmítl, stejně jako při kauze Cole, žádost FBI o povolení k výslechu osob zadržených na jemenském území s poukazem na suverenitu státu.

Jemen proti al-Káidě

Jemen rozhodně není v boji proti islamistům pasivní, vede ho ale na vlastních frontách a zasahuje do něj i kmenová politika. Od 11. září 2001 proběhl soud s několika desítkami osob obviněnými z napojení na al-Káidu a terorismus, dvě skupiny byly odsouzeny (za útoky na Cole a Limburg), jiné osvobozeny. V červnu 2005 bylo například rozhodnuto o nevině Abd Al Raúfa Nasíba, jenž je považován za organizátora prvního útěku Al Badawího. Pár dní po spektakulárním útěku v Sanaa pokračuje soud s dalším obviněným, údajně jemenským mužem al-Káidy číslo 2, Mohammedem Al Ahdalem.

Jemen má s radikálním islamismem své vlastní problémy. Z násilných incidentů jsou kromě al-Káidy podezíráni stoupenci již zmíněného šejcha Al-Huthího ze sekty zajditů, který byl zabit v září 2004, ale jeho klan pokračuje v protivládním odporu. Pro obvinění z terorismu se před soudem ocitlo přes 800 jeho příznivců. Nejsou součástí al-Káidy, nicméně sdílejí antiamerikanismus a obviňují Sálihovu vládu, že slouží Američanům na úkor vlastního lidu. Pravdu mají v tom, že po 11. září Jemen začal v potírání terorismu s Washingtonem spolupracovat a zařadil se mezi příjemce US Aid. CIA v říjnu 2002 v cíleném útoku zlikvidovala údajného šéfa al-Káidy v Jemenu Alího Al Harthího. A funguje to i opačným směrem: Jak potvrdil pro Al-Džazíru ministr vnitra Al-Alímí, loni Američané předali justici v Sanaa 5 jemenských občanů – z celkem 104 — zadržovaných na Guantánamu.

Posun zaznamenala i spolupráce se Saúdskou Arábií, zvláště společná opatření k ochraně 1800 kilometrů dlouhé a dosud propustné hranice. Saúdská Arábie, opora USA v regionu, vede proti islamistům tvrdou kampaň od roku 2003. Krátce po té, co v červnu 2004 policie zlikvidovala hlavu al-Káidy v zemi, Abd Al Azíze Al Mukrina, vyhlásil tehdejší král Fahd omezenou amnestii pro islamisty, kteří spáchali kriminální činy, a dal jim poslední šanci „aby se navrátili na pravou Boží cestu, než proti nim stát zasáhne vší silou“.

Od legality k terorismu

Možná důležitější než chytání jednotlivých teroristů je boj proti financování jejich zázemí. Ten probíhá v těžko prostupné houštině, ale přináší úspěchy. Mezi aktivitami daawa (misie), charitou a materiální podporou terorismu je tenká hranice, těžko objektivně identifikovatelná, a to zvláště na internetu. Ten je džihádistickým rájem. Překročením hranice je ovšem třeba už odkaz webové stránky organizace registrované v USA na web blízkovýchodní organizace umožňující předávat on-line příspěvky muslimské charitě, která může podporovat například Hamas. S podobnými aktivitami se zapletlo několik organizací v USA (například misijní sdružení IANA), z fund raisingu pro teroristy byly obviněny charity jako HLF, Benevolence International, GRF, několik komerčních firem (InfoCom) i velkých mezinárodních muslimských charit jako Al Haramain. V praxi bylo pak jejich podnikání – bez ohledu na výsledky soudního procesu — zlikvidováno zmrazením účtů a majetku. Zátah mířil také proti neformálním hawáladárům (agentury zabývající se transfery peněz). Jejich praxe je běžná v zemích s neexistující bankovní infrastrukturou, ale vymyká se jakékoli kontrole. Likvidace Al Barakat Group údajně způsobila téměř zhroucení somálské ekonomiky a zabývaly se jí dokonce agentury OSN. Pod tlakem USA zmrazily pár účtů také banky v ropných emirátech a Saúdské Arábii — ta navíc zakázala výběr hotovosti v mešitách a centralizovala správu náboženských nadací.

Radikální islamisté ve většině států regionu představují hlavní opoziční sílu v politice a ohrožují pozice establishmentu. Na Arabském poloostrově se vymkli kontrole a začali ohrožovat režim. Vlády dotyčných zemí proti nim a terorismu bojují, neboť je to součást vnitropolitické agendy. Veřejnost, „arabská ulice“, ale válku proti terorismu ignoruje a média jsou fórem antiamerikanismu, což v sociálních a politických poměrech vládnoucích v regionu moc nepřekvapuje. Bohužel rostoucí část muslimů vnímá „boj proti terorismu“ jako „boj proti islámu“. Toto je klíčová chyba celého tažení, protože bez podpory liberálních muslimů, kteří by měli hrát v demokratizaci regionu zásadní roli, nelze tuto válku nikdy vyhrát.

Velké útoky al-Káidy v Arábii

Saúdská Arábie

Rijád — květen 2003, útok na rezidenční komplex v metropoli Rijádu.

Chubár — květen 2004, nájezd teroristů zanechal 22 mrtvých.

Janbú — květen 2004, útok na kancelář americké firmy (6 mrtvých).

Egypt

Luxor – listopad 1997, masakr 58 zahraničních turistů a 4 Egypťanů.

Káhira – září 1997, před Egyptským muzeem bylo zastřeleno 10 lidí.

Taba – říjen 2004, bombový útok na hotel Hilton na Sinaji.

Šarm aš-Šejch – červenec 2005, atentáty v turistickém středisku na Sinaji.

Káhira – duben–květen 2005, sebevražedné útoky.

Jordánsko

Ammán – listopad 2005, sebevražedné útoky proti hotelům, k akci se přihlásil Músab Al-Zarkáwí, 57 mrtvých.

Tunis

Džerba – duben 2002, teroristé s cisternou najeli do synagogy ne ostrově Džerba, 21 mrtvých.

Irák

Masové rozšíření metody únosů a vydírání v Iráku.

Útoky proti šíitům – útok na průvod poutníků v Kerbelá na svátek Ašúrá v březnu 2004 (týž den zahynulo 50 šíitů při útoku na procesí v pákistánském městě Kvéta).

Původní vydání: Arábie, myslíš to upřímně?

Přejít
Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1142
terorismus 173
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz