Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Ahmadínežád pod domácí palbou

Cyril Bumbálek / Ed. 21. 2. 2016

Nyní za sebou má první porážku. Ekonomice se zdaleka nevede tak dobře jak sliboval. Navíc trpělivost s Íránem došla už i v Moskvě a v Pekingu a tak Íránci čelí nejen rezoluci požadující zastavení citlivých jaderných aktivit, ale nyní i sankcím. Byť zatím omezeným.

Ahmadínežád však ukázal, že je hráč. Zřejmě hazardní. Nepřiznal porážku a jen několik dnů poté, co se Rada bezpečnosti shodla na uvalení sankcí na Írán, odcestoval za svým „bratrem“ prezidentem Hugem Chávezem do Venezuely, aby spolu kuli pikle proti globální nadvládě USA.

Spojenectví levicové Venezuely a teokratického Íránu je bizarní aliancí. Kromě toho, že obě země sedí na ohromných zásobách černého zlata a stojí na černé listině Washingtonu, mnoho přirozených společných zájmů nemají.

Pro Ahmadínežáda je Hugo Chávez vzorem. Své zemi vládne pevnou rukou a díky petrodolarům má přízeň svých „proletářů“ zajištěnou. To mu Ahmadínežád může závidět. V Íránu totiž ve skutečnosti vládnou ájatolláhové, kteří svůj byznys nové revoluci obětovat nehodlají a socialistické experimenty v nich žádné nadšení nevyvolávají. I Ahmadínežáda zvolili lidé v naději, že přinese změnu a zlepší život miliónům neprivilegovaných Íránců, ale na rozdíl od Cháveze íránský prezident klíče od ropné kasičky nemá.

Návrat z Jižní Ameriky bude mít pro Ahmadínežáda trpkou příchuť. Místo davů fanoušků ho bude čekat spíše pozvánka na kobereček. Nejprve zřejmě do parlamentu. Více než polovina poslanců prezidenta viní ze špatné ekonomické politiky. Vysvětlovat bude muset také svou jihoamerickou cestu. Ta podle konzervativních poslanců postrádá v situaci, kdy země čelí daleko vážnějším problémům, smysl. Před voliči bude jen obtížně obhajovat, proč rozhazuje miliardy v zahraničí, když se lidé doma potýkají s rekordní inflací a nezaměstnaností.

Ale může být i hůře. Zdá se totiž, že se k Ahmadínežádovi obrátil zády nejvyšší vůdce země ajatolláh Chámeneí, který byl pokládán za prezidentova ochránce. Jak se teď ovšem ukazuje, prezident bude pro islámský režim užitečný jen do té doby, dokud je populární. V prosinci však jeho ultrakonzervativní spojenci prohráli volby do Shromáždění znalců a za očekáváními zaostali i v souběžných volbách do místních zastupitelstev. V Teheránu, kde byl Ahmadínežád starostou, získala většinu křesel v městské radě konkurenční frakce konzervativců a ve Shromáždění znalců, které volí nejvyššího vůdce, zasedli opět umírnění konzervativní duchovní v čele Ahmadínežádovým největším rivalem Hášemím Rafsandžáním.

Zřejmě i Chámeneí cítí problémy a z prezidenta by mohl učinit obětního beránka. Na počátku ledna otiskl list Džumhúrí-je eslámí, který je pokládán za Chámeneího hlásnou troubu, otevřenou kritiku prezidenta. Vyzývá ho, aby svými provokacemi přestal poskytovat nepřátelům munici k vyhrocování sporu o atom a důrazně mu doporučil, aby se věnoval domácí agendě a více než o jaderný program se staral o to, jak ozdravit skomírající rozpočty íránských domácností. Ahmadínežád dostal první důrazné varování. Příště už může být hozen přes palubu.

Původní vydání: Ahmadínežád pod domácí palbou

Přejít
Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1201
mezinárodní bezpečnost 1106
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz